Popis
Bazilika San Domenico Maggiore stojí na stejnojmenném náměstí, v srdci dolního decumana v Neapoli. Gotická, rozlehlá a plná šlechtických kaplí byla mateřským domem dominikánů v Neapolském království a kostelem aragonské šlechty.
Interiér má tři lodě a je 76 metrů dlouhý. Zlacený kazetový strop je barokní, z roku 1670, zatímco podlahu v roce 1732 předělal Domenico Antonio Vaccaro. Kaplí je dvacet sedm, s oltáři a hrobkami ze 14. až 16. století.
Nenechte si ujít celu svatého Tomáše Akvinského v klášteře: dvě malé místnosti, kde světec žil a studoval v letech 1272 až 1273. Nad oltářem je malovaný krucifix ze 13. století, který k němu podle tradice promluvil.
V sakristii, na horní ochozu, odpočívá 45 schránek s nabalzamovanými ostatky šlechticů, téměř všech aragonských. Jsou mezi nimi králové Ferrante I. a Ferrante II.
Klášter uchovává také kapitulní síň se štukami z okruhu Fanzaga a malý ambit soch. Ve staré studovně připomíná nápis odměnu světce: jednu unci zlata měsíčně.
Nechal ji postavit Karel II. Anjouovský, na základě slibu daného Máří Magdaléně během zajetí po Sicilských nešporách. První kámen byl položen v roce 1283 a práce trvaly do roku 1324.
Vyučoval tu Tomáš Akvinský a mezi žáky té školy byli Giordano Bruno a Tommaso Campanella, dva myslitelé, kteří měli s církví nemálo potíží. V roce 1536 byl v chrámu přijat Karel V.
V prvním patře kláštera jsou dva refektáře z let 1668–1672, s Poslední večeří připisovanou Vaccarovi, a historická knihovna, považovaná od 15. století za jednu z nejvýznamnějších v Neapoli. U cely se uchovává relikvie: pažní kost světce, dar dominikánů z Toulouse, kde je Tomáš pohřben.
V průběhu staletí měl komplex i méně vznešené využití. Za Murata, v letech 1806 až 1815, byl určen pro veřejné práce a v letech 1865 až 1885, po zrušení řeholních řádů, sloužil jako tělocvična, škola, útulek pro žebráky a dokonce i jako soud.
V roce 1921 ji papež Benedikt XV. povýšil na menší baziliku. Bombardování v roce 1943 ji poškodilo a restaurování v roce 1953 odkrylo Cavalliniho fresky.
Interiér má tři lodě a je 76 metrů dlouhý. Zlacený kazetový strop je barokní, z roku 1670, zatímco podlahu v roce 1732 předělal Domenico Antonio Vaccaro. Kaplí je dvacet sedm, s oltáři a hrobkami ze 14. až 16. století.
Nenechte si ujít celu svatého Tomáše Akvinského v klášteře: dvě malé místnosti, kde světec žil a studoval v letech 1272 až 1273. Nad oltářem je malovaný krucifix ze 13. století, který k němu podle tradice promluvil.
V sakristii, na horní ochozu, odpočívá 45 schránek s nabalzamovanými ostatky šlechticů, téměř všech aragonských. Jsou mezi nimi králové Ferrante I. a Ferrante II.
Klášter uchovává také kapitulní síň se štukami z okruhu Fanzaga a malý ambit soch. Ve staré studovně připomíná nápis odměnu světce: jednu unci zlata měsíčně.
Nechal ji postavit Karel II. Anjouovský, na základě slibu daného Máří Magdaléně během zajetí po Sicilských nešporách. První kámen byl položen v roce 1283 a práce trvaly do roku 1324.
Vyučoval tu Tomáš Akvinský a mezi žáky té školy byli Giordano Bruno a Tommaso Campanella, dva myslitelé, kteří měli s církví nemálo potíží. V roce 1536 byl v chrámu přijat Karel V.
V prvním patře kláštera jsou dva refektáře z let 1668–1672, s Poslední večeří připisovanou Vaccarovi, a historická knihovna, považovaná od 15. století za jednu z nejvýznamnějších v Neapoli. U cely se uchovává relikvie: pažní kost světce, dar dominikánů z Toulouse, kde je Tomáš pohřben.
V průběhu staletí měl komplex i méně vznešené využití. Za Murata, v letech 1806 až 1815, byl určen pro veřejné práce a v letech 1865 až 1885, po zrušení řeholních řádů, sloužil jako tělocvična, škola, útulek pro žebráky a dokonce i jako soud.
V roce 1921 ji papež Benedikt XV. povýšil na menší baziliku. Bombardování v roce 1943 ji poškodilo a restaurování v roce 1953 odkrylo Cavalliniho fresky.