Popis
Bazilika San Paolo Maggiore je velký barokní kostel na náměstí San Gaetano ve starém centru Neapole. Poznáte ji hned: na průčelí stojí dosud dva korintské sloupy římského chrámu, na kterém byla vystavěna.
Sloupy chrámu Dioskúrů z 1. století n. l. jsou vysoké asi jedenáct metrů a pořád nesou svůj architráv. Vedle nich stojí ve dvou nikách sochy svatých Petra a Pavla. Ke vchodu vede dvojité schodiště.
Uvnitř je trojlodní kostel na půdorysu latinského kříže. Podlaha a obklady lodi jsou vyrobeny z mramoru zřícené svatyně, který od roku 1712 přepracoval Domenico Antonio Vaccaro. Na stropě zůstaly fresky Massima Stanzioneho, které přežily bombardování v roce 1943.
Nenechte si ujít Solimenovu sakristii za apsidou: zařízení ze 17. století a stěny pokryté anděly, alegoriemi a ctnostmi, s Pádem svatého Pavla a Pádem Simona Mága, vše podepsané malířem.
Za vidění stojí i kaple Firrao nalevo od apsidy, obložená barevnými mramory a stále v původní podobě, a Vaccarova socha Anděla strážného v lodi. Pod schodištěm se sestupuje k pozůstatkům chrámu, znovuobjeveným v roce 1962.
Průčelí chrámu, šest sloupů a sochařsky zdobený štít, stálo šestnáct století. V roce 1671 ho Dionisio Lazzari spojil s kostelem zděnou klenbou a patrně ho příliš zatížil: v roce 1688 ho zřítilo zemětřesení.
První kostel zde, za chrámem, vznikl mezi 8. a 9. stoletím na oslavu vítězství Neapolitánců nad Saracény. V roce 1538 ho získal Gaetano Thiene se svými theatiny, kteří ho velkoryse přestavěli.
V kapli napravo od apsidy, ve schránce z pozlacené mosazi, odpočívá svatý Ondřej Avellino, který zde zemřel v roce 1608. V roce 1585, během nepokojů po lynčování lidového vůdce Starace, vystupoval jako prostředník a otevřel chudým zdroje svého řádu.
Sloupy chrámu Dioskúrů z 1. století n. l. jsou vysoké asi jedenáct metrů a pořád nesou svůj architráv. Vedle nich stojí ve dvou nikách sochy svatých Petra a Pavla. Ke vchodu vede dvojité schodiště.
Uvnitř je trojlodní kostel na půdorysu latinského kříže. Podlaha a obklady lodi jsou vyrobeny z mramoru zřícené svatyně, který od roku 1712 přepracoval Domenico Antonio Vaccaro. Na stropě zůstaly fresky Massima Stanzioneho, které přežily bombardování v roce 1943.
Nenechte si ujít Solimenovu sakristii za apsidou: zařízení ze 17. století a stěny pokryté anděly, alegoriemi a ctnostmi, s Pádem svatého Pavla a Pádem Simona Mága, vše podepsané malířem.
Za vidění stojí i kaple Firrao nalevo od apsidy, obložená barevnými mramory a stále v původní podobě, a Vaccarova socha Anděla strážného v lodi. Pod schodištěm se sestupuje k pozůstatkům chrámu, znovuobjeveným v roce 1962.
Průčelí chrámu, šest sloupů a sochařsky zdobený štít, stálo šestnáct století. V roce 1671 ho Dionisio Lazzari spojil s kostelem zděnou klenbou a patrně ho příliš zatížil: v roce 1688 ho zřítilo zemětřesení.
První kostel zde, za chrámem, vznikl mezi 8. a 9. stoletím na oslavu vítězství Neapolitánců nad Saracény. V roce 1538 ho získal Gaetano Thiene se svými theatiny, kteří ho velkoryse přestavěli.
V kapli napravo od apsidy, ve schránce z pozlacené mosazi, odpočívá svatý Ondřej Avellino, který zde zemřel v roce 1608. V roce 1585, během nepokojů po lynčování lidového vůdce Starace, vystupoval jako prostředník a otevřel chudým zdroje svého řádu.