Popis
Castel dell'Ovo je nejstarší hrad v Neapoli, na tufovém ostrůvku vybíhajícím do zálivu, mezi čtvrtěmi Santa Lucia a Chiaia. Naproti ulici via Partenope je jeho silueta na pozadí moře jedním z prvků, které vynikají v panoramatu zálivu.
Uvnitř jsou velké sály, kde se konají výstavy, konference a akce. Osmiboké věže a silné zdi, přestavěné po španělském obležení roku 1503, hledí spíše k zemi než k moři.
Borgo Marinari leží u jeho paty: turistický přístav pro jachty oživený restauracemi a bary, historické sídlo několika nejprestižnějších neapolských jachtařských klubů. Je to místo, odkud je hrad nejlépe vidět zblízka.
Pak oblouky lodžie, které předcházejí vchodu do kostela založeného baziliánskými mnichy: je to jediný významný architektonický prvek, který z toho kultovního místa zůstal.
Jméno pochází z legendy: někde v kobkách má být vejce. Ukryl ho Vergilius, ve středověku pokládaný za kouzelníka: dokud je celé, hrad stojí. Když se rozbije, všechno se zřítí a na Neapol se sesypou pohromy.
Když se ve 14. století, za vlády Johanny I., částečně zřítil oblouk, na němž hrad spočívá, musela královna přísahat, že vejce bylo vyměněno, aby utišila paniku ve městě.
Skutečná historie je ještě starší. Na ostrůvku Megaride založili osadníci z Kúm v 8. století před naším letopočtem Parthenopé. Pak přišel Lucullus, s přepychovou vilou, knihovnou a nádržemi pro murény, a dokonce s broskvoněmi dovezenými z Persie.
V roce 476 hostila vila, již opevněná, v exilu Romula Augustula, posledního císaře Západu. Po něm přišli mniši, Normané, Fridrich II. a Anjouovci, kteří tu uchovávali královský poklad.
V roce 1222 nechal Fridrich II. postavit další věže a hrad se stal sídlem i státním vězením. Karel I. z Anjou tu choval své nejcennější statky.
Po staletí to bylo i vězení: skončil tu Konradin Švábský, uvězněný tu před popravou na Tržním náměstí, filozof Tommaso Campanella a liberálové jako Luigi Settembrini. Po sjednocení Itálie se roku 1871 dokonce uvažovalo o jeho zbourání. Zachránil se.
Nenechte si ujít
• Borgo Marinari.
• Výstavní sály.
• Oblouky lodžie.
• Silueta hradu na pozadí moře.
Víte, že…?
• Španělé, kteří přišli roku 1503, slyšeli «Castillo del Lobo», hrad vlka, a pár století mu ve Španělsku říkali takhle.
• Po válce se do hradu nastěhovalo několik rodin námořnictva a vystěhováni byli až v roce 1980.
Uvnitř jsou velké sály, kde se konají výstavy, konference a akce. Osmiboké věže a silné zdi, přestavěné po španělském obležení roku 1503, hledí spíše k zemi než k moři.
Borgo Marinari leží u jeho paty: turistický přístav pro jachty oživený restauracemi a bary, historické sídlo několika nejprestižnějších neapolských jachtařských klubů. Je to místo, odkud je hrad nejlépe vidět zblízka.
Pak oblouky lodžie, které předcházejí vchodu do kostela založeného baziliánskými mnichy: je to jediný významný architektonický prvek, který z toho kultovního místa zůstal.
Jméno pochází z legendy: někde v kobkách má být vejce. Ukryl ho Vergilius, ve středověku pokládaný za kouzelníka: dokud je celé, hrad stojí. Když se rozbije, všechno se zřítí a na Neapol se sesypou pohromy.
Když se ve 14. století, za vlády Johanny I., částečně zřítil oblouk, na němž hrad spočívá, musela královna přísahat, že vejce bylo vyměněno, aby utišila paniku ve městě.
Skutečná historie je ještě starší. Na ostrůvku Megaride založili osadníci z Kúm v 8. století před naším letopočtem Parthenopé. Pak přišel Lucullus, s přepychovou vilou, knihovnou a nádržemi pro murény, a dokonce s broskvoněmi dovezenými z Persie.
V roce 476 hostila vila, již opevněná, v exilu Romula Augustula, posledního císaře Západu. Po něm přišli mniši, Normané, Fridrich II. a Anjouovci, kteří tu uchovávali královský poklad.
V roce 1222 nechal Fridrich II. postavit další věže a hrad se stal sídlem i státním vězením. Karel I. z Anjou tu choval své nejcennější statky.
Po staletí to bylo i vězení: skončil tu Konradin Švábský, uvězněný tu před popravou na Tržním náměstí, filozof Tommaso Campanella a liberálové jako Luigi Settembrini. Po sjednocení Itálie se roku 1871 dokonce uvažovalo o jeho zbourání. Zachránil se.
Nenechte si ujít
• Borgo Marinari.
• Výstavní sály.
• Oblouky lodžie.
• Silueta hradu na pozadí moře.
Víte, že…?
• Španělé, kteří přišli roku 1503, slyšeli «Castillo del Lobo», hrad vlka, a pár století mu ve Španělsku říkali takhle.
• Po válce se do hradu nastěhovalo několik rodin námořnictva a vystěhováni byli až v roce 1980.