Popis
Kostel Gesù Nuovo je velký barokní kostel v Neapoli, na náměstí Gesù Nuovo, naproti bazilice Santa Chiara a obelisku Neposkvrněného početí. Zvenčí vypadá jako palác, a vskutku jím byl: průčelí je diamantové, celé z piperna.
Průčelí je nejpozoruhodnější. Bosáže jsou masivní jehlany, «diamanty», s vytesanými znaky: podle historiků jde o značky skupin kameníků, zatímco legenda je spojuje s esoterickými tajemstvími. Podle některých badatelů jsou to dokonce noty partitury. Uprostřed je mramorový portál renesanční, s barokními doplňky z roku 1695.
Uvnitř je půdorys v podobě řeckého kříže, s mramory od Cosima Fanzagy. Nad vchodem visí velké Vyhnání Heliodora z chrámu od Francesca Solimeny, z roku 1725. V apsidě namaloval Massimo Stanzione za méně než rok život Panny Marie a hlavní oltář je z mramoru, malachitu a lazuritu.
Jedna kaple je věnována svatému Giuseppe Moscatimu, lékaři chudých, svatořečenému roku 1987: jeho tělo je uloženo v kostele. V přilehlých sálech je vystavena bomba z druhé světové války: dopadla na strop lodi a nevybuchla.
Na podlaze z barevných mramorů, hned u vchodu, se rozprostírá obrovský erb Isabelly Feltrie Della Rovere, princezny z Bisignana a hlavní mecenášky kostela. Z Lanfrancovy fresky zůstali jen čtyři evangelisté na pendentivech a pravé varhany, s 2523 píšťalami, stále hrají: je to vzácnost, protože jezuité nepočítali s liturgickým zpěvem.
Dříve to byl palác Sanseverinů, knížat ze Salerna, dokončený roku 1470. V roce 1536 hostil Ferrante Sanseverino Karla V. na slavné hostině, ale v roce 1547 podpořil lid proti španělské inkvizici a musel do vyhnanství.
V roce 1584 palác koupili jezuité, kteří ho proměnili v kostel: odstranili sály, nádvoří a zahrady a zachránili jen průčelí a portál. Kupole, kterou Lanfranco vymaloval roku 1635, se zřítila při zemětřesení roku 1688; znovu postavená byla roku 1774 zbořena.
Průčelí je nejpozoruhodnější. Bosáže jsou masivní jehlany, «diamanty», s vytesanými znaky: podle historiků jde o značky skupin kameníků, zatímco legenda je spojuje s esoterickými tajemstvími. Podle některých badatelů jsou to dokonce noty partitury. Uprostřed je mramorový portál renesanční, s barokními doplňky z roku 1695.
Uvnitř je půdorys v podobě řeckého kříže, s mramory od Cosima Fanzagy. Nad vchodem visí velké Vyhnání Heliodora z chrámu od Francesca Solimeny, z roku 1725. V apsidě namaloval Massimo Stanzione za méně než rok život Panny Marie a hlavní oltář je z mramoru, malachitu a lazuritu.
Jedna kaple je věnována svatému Giuseppe Moscatimu, lékaři chudých, svatořečenému roku 1987: jeho tělo je uloženo v kostele. V přilehlých sálech je vystavena bomba z druhé světové války: dopadla na strop lodi a nevybuchla.
Na podlaze z barevných mramorů, hned u vchodu, se rozprostírá obrovský erb Isabelly Feltrie Della Rovere, princezny z Bisignana a hlavní mecenášky kostela. Z Lanfrancovy fresky zůstali jen čtyři evangelisté na pendentivech a pravé varhany, s 2523 píšťalami, stále hrají: je to vzácnost, protože jezuité nepočítali s liturgickým zpěvem.
Dříve to byl palác Sanseverinů, knížat ze Salerna, dokončený roku 1470. V roce 1536 hostil Ferrante Sanseverino Karla V. na slavné hostině, ale v roce 1547 podpořil lid proti španělské inkvizici a musel do vyhnanství.
V roce 1584 palác koupili jezuité, kteří ho proměnili v kostel: odstranili sály, nádvoří a zahrady a zachránili jen průčelí a portál. Kupole, kterou Lanfranco vymaloval roku 1635, se zřítila při zemětřesení roku 1688; znovu postavená byla roku 1774 zbořena.