Popis
Kostel Nunziatella, ve skutečnosti kostel Santissima Annunziata, je barokní kostel ve čtvrti San Ferdinando v Neapoli, na pahorku Pizzofalcone, vedle Vojenské školy Nunziatella, jejíž je kaplí. Venku má téměř holé průčelí; uvnitř je to výbuch neapolského baroka.
Průčelí nemá obvyklé sochy ani ozdoby: střední část vystupuje z boků a světlostín je svěřen členům architektonických řádů. Pak se vejde dovnitř a kontrast je silný.
Interiér má jednu loď s valenou klenbou a čtyři boční kaple. Celou klenbu pokrývá Nanebevzetí Panny Marie od Francesca De Mury z roku 1751, který na vnitřní straně průčelí namaloval také Dílnu svatého Josefa a Útěk do Egypta.
Hlavní oltář je triumfem barevných mramorů, vytvořený v roce 1732. Po stranách stojí dva páry andělů s pochodněmi od Giuseppa Sanmartina z roku 1756, velmi podobné těm, které týž sochař vytvořil pro Girolamini: je to autor Zahaleného Krista.
Z kaplí má první vpravo, In passione Domini, Snímání z kříže z roku 1646 a náhrobek, kde plačící amorek hasí svou pochodeň. V apsidě jsou náhrobky bratří Giovene a obrazy věnované životu Marie se Zvěstováním uprostřed: je to zasvěcení kostela.
Mezi zařízením je také Madona z vosku, vytvořená v letech 1733 až 1740 a připisovaná Giovannimu Francescovi Pierimu.
Název je zdrobnělina. Kostel byl zasvěcen Zvěstování, ale lid mu brzy začal říkat „Nunziatella“, aby ho nezaměňoval s velkou bazilikou Annunziata Maggiore. Nechala ho postavit v roce 1588 Anna Mendoza, markýza z Valle Siciliana, která ho pak darovala jezuitům.
V roce 1736 ho Ferdinando Sanfelice od základů přestavěl a smazal každou stopu 16. století. Po vyhnání jezuitů v roce 1773 přešel areál k somaskům a poté k vojenské koleji, kterou založil Ferdinand I. Bourbonský, a kostel se stal její kaplí.
Průčelí nemá obvyklé sochy ani ozdoby: střední část vystupuje z boků a světlostín je svěřen členům architektonických řádů. Pak se vejde dovnitř a kontrast je silný.
Interiér má jednu loď s valenou klenbou a čtyři boční kaple. Celou klenbu pokrývá Nanebevzetí Panny Marie od Francesca De Mury z roku 1751, který na vnitřní straně průčelí namaloval také Dílnu svatého Josefa a Útěk do Egypta.
Hlavní oltář je triumfem barevných mramorů, vytvořený v roce 1732. Po stranách stojí dva páry andělů s pochodněmi od Giuseppa Sanmartina z roku 1756, velmi podobné těm, které týž sochař vytvořil pro Girolamini: je to autor Zahaleného Krista.
Z kaplí má první vpravo, In passione Domini, Snímání z kříže z roku 1646 a náhrobek, kde plačící amorek hasí svou pochodeň. V apsidě jsou náhrobky bratří Giovene a obrazy věnované životu Marie se Zvěstováním uprostřed: je to zasvěcení kostela.
Mezi zařízením je také Madona z vosku, vytvořená v letech 1733 až 1740 a připisovaná Giovannimu Francescovi Pierimu.
Název je zdrobnělina. Kostel byl zasvěcen Zvěstování, ale lid mu brzy začal říkat „Nunziatella“, aby ho nezaměňoval s velkou bazilikou Annunziata Maggiore. Nechala ho postavit v roce 1588 Anna Mendoza, markýza z Valle Siciliana, která ho pak darovala jezuitům.
V roce 1736 ho Ferdinando Sanfelice od základů přestavěl a smazal každou stopu 16. století. Po vyhnání jezuitů v roce 1773 přešel areál k somaskům a poté k vojenské koleji, kterou založil Ferdinand I. Bourbonský, a kostel se stal její kaplí.