Popis
Kostel San Giovanni a Carbonara stojí v historickém centru Neapole, ve čtvrti San Lorenzo. Byl založen ve 14. století a jeho interiéry jsou téměř celé z 16. století: co do soch a maleb je jedním z nejdůležitějších renesančních kostelů ve městě.
Vstupuje se po schodišti s dvojitým ramenem z piperna, které kolem roku 1707 navrhl Ferdinando Sanfelice. Mělo dát kostelu a sousedním kaplím jediný vchod a dnes je to už malá barokní scenérie.
Interiér má jedinou loď s dřevěným trámovým stropem. V hloubi apsidy dominuje pomník krále Ladislava, vysoký 18 metrů: obrovský pozdně gotický mramorový stroj, dílo Andrey da Firenze a dalších toskánských sochařů.
Projdete-li pod pomníkem, vstoupíte do kaple Caracciolo del Sole v toskánském duchu, s freskami z 15. století na stěnách a naproti vchodu s velkou hrobkou Sergianniho Caracciola.
Nalevo od oltáře je kaple Caracciolo di Vico z počátku 16. století. Hrobky a sochy jsou dílem různých mistrů neapolské a španělské renesance, jako Giovanni da Nola, Diego de Siloé a Bartolomé Ordóñez.
Na pravé stěně apsidy je Ukřižování, které v roce 1545 namaloval Giorgio Vasari. Poblíž vchodu má kaple Somma oltář s Nanebevzetím a cyklus fresek o Kristově umučení.
Augustiniánský klášter vznikl v roce 1339 na pozemcích darovaných patricijem Gualtierem Galeotou. Ve středověku se na těchto pozemcích vyvážel spálený odpad, který pak vodní toky odnášely do moře.
Král Ladislav chtěl být pohřben právě zde. Po jeho smrti nechala sestra Johanna II. postavit mauzoleum a klášter se stal místem setkávání vzdělanců, jako byli Pontano a Sannazaro.
Sergianni Caracciolo byl milencem královny a skutečným pánem království. V noci na 18. srpna 1432, po svatbě syna v Castel Capuano, ho zabilo dvacet bodnutí dýkou: královna to tak chtěla a pohřbila ho zde.
V kapli Recco stál kdysi betlém z 15. století, objednaný v roce 1478 u Pietra a Giovanniho Alamanna. Z jeho figur pastýřů se dochovalo čtyřicet pět, dnes v Museo nazionale di San Martino.
Vstupuje se po schodišti s dvojitým ramenem z piperna, které kolem roku 1707 navrhl Ferdinando Sanfelice. Mělo dát kostelu a sousedním kaplím jediný vchod a dnes je to už malá barokní scenérie.
Interiér má jedinou loď s dřevěným trámovým stropem. V hloubi apsidy dominuje pomník krále Ladislava, vysoký 18 metrů: obrovský pozdně gotický mramorový stroj, dílo Andrey da Firenze a dalších toskánských sochařů.
Projdete-li pod pomníkem, vstoupíte do kaple Caracciolo del Sole v toskánském duchu, s freskami z 15. století na stěnách a naproti vchodu s velkou hrobkou Sergianniho Caracciola.
Nalevo od oltáře je kaple Caracciolo di Vico z počátku 16. století. Hrobky a sochy jsou dílem různých mistrů neapolské a španělské renesance, jako Giovanni da Nola, Diego de Siloé a Bartolomé Ordóñez.
Na pravé stěně apsidy je Ukřižování, které v roce 1545 namaloval Giorgio Vasari. Poblíž vchodu má kaple Somma oltář s Nanebevzetím a cyklus fresek o Kristově umučení.
Augustiniánský klášter vznikl v roce 1339 na pozemcích darovaných patricijem Gualtierem Galeotou. Ve středověku se na těchto pozemcích vyvážel spálený odpad, který pak vodní toky odnášely do moře.
Král Ladislav chtěl být pohřben právě zde. Po jeho smrti nechala sestra Johanna II. postavit mauzoleum a klášter se stal místem setkávání vzdělanců, jako byli Pontano a Sannazaro.
Sergianni Caracciolo byl milencem královny a skutečným pánem království. V noci na 18. srpna 1432, po svatbě syna v Castel Capuano, ho zabilo dvacet bodnutí dýkou: královna to tak chtěla a pohřbila ho zde.
V kapli Recco stál kdysi betlém z 15. století, objednaný v roce 1478 u Pietra a Giovanniho Alamanna. Z jeho figur pastýřů se dochovalo čtyřicet pět, dnes v Museo nazionale di San Martino.