Popis
Kostel San Pietro a Majella je gotický kostel na via dei Tribunali, ve starém centru Neapole, slavný kazetovým stropem ze sedmnáctého století s velkými plátny Mattii Pretiho. Zasvěcený Celestinu V., papeži «velkého zřeknutí», stojí vedle hudební konzervatoře, která zabírá bývalý klášter.
Fasáda, celá z piperna, má nahoře růžici a dole schodiště vedoucí k baroknímu mramorovému portálu s přerušeným štítem.
Vlevo se zvedá gotická zvonice vysoká 42 metrů, z tufu s nárožími z piperna. Mezi druhým a třetím patrem má mramorové desky s erby Celestina V.
Uvnitř jsou tři lodě: střední má kazetový strop, boční křížové klenby a po stranách deset kaplí a další čtyři kolem presbytáře.
Strop je hlavním lákadlem: navrhl ho Bonaventura Presti v polovině sedmnáctého století a obrazy ho zaplnil Mattia Preti v letech 1657 až 1673 během svého pobytu v Neapoli.
Jsou to epizody ze života svatého Petra Celestina a svaté Kateřiny Alexandrijské a patří k vrcholům italského malířství sedmnáctého století. Deset obrazů je umístěno ve výklencích lodi a příčné lodi.
V apsidě stojí hlavní oltář, navržený Cosimem Fanzagem, s balustrádou z vícebarevných mramorů a nad ním dřevěný krucifix z patnáctého století. Za ním je dřevěný chór z počátku šestnáctého století vykládaný scénami se svatými a na stěnách jsou fresky Nunzia Rossiho z roku 1646.
Každá kaple má svůj příběh. Kaple Leonessa má velký cyklus fresek z let 1355–60 s Příběhy svatého Martina od anonymního mistra.
V kapli Petra se nachází Madona Pomocnice z poloviny čtrnáctého století; kaple Staibano má fresky s Příběhy Magdalény. A v jedné kapli je pohřben filozof a vědec Leonardo Di Capua.
V příčné lodi se dochovaly také zbytky čtrnáctistoleté fresky s Madonou Pokory a renesanční portál vede do ambitu. Klášter hostí od roku 1826 Hudební konzervatoř: v prvním ambitu, z doby kolem roku 1660, stojí socha Beethovena od Francesca Jerace a z druhého se vstupuje do knihovny a muzea konzervatoře.
Kostel vznikl koncem třináctého století z vůle Karla II. Anjouovského, tam, kde stály dva ženské kláštery, z podnětu Giovanniho Pipina da Barletta. Svěřen celestinům byl nazván «San Pietro a Majella» na památku poustevny, kde žil Pietro da Morrone, pozdější Celestin V.
V sedmnáctém století ho opat celestinů Fabrizio Campana chtěl barokní, se štuky a mramory. Poté se dlouhou restaurací v letech 1888 až 1927 pokusili vrátit mu původní gotický vzhled. S příchodem Neapolské republiky roku 1799 byli celestini vyhnáni.
Nenechte si ujít
• Plátna Mattii Pretiho na stropě.
• Kapli Leonessa.
• Gotickou zvonici.
• Oltář od Fanzaga.
Víte, že…?
• Celestin V. umístil kurii do Castel Nuovo v Neapoli, chráněn, ale ve skutečnosti rukojmí krále: jedenáct dní po jeho abdikaci zvolilo konkláve, shromážděné ve stejném hradu, Bonifáce VIII.
• Pro mnohé komentátory Danta je Celestin «ten, kdo z malomyslnosti učinil velké zřeknutí»: ale toto ztotožnění je sporné.
Fasáda, celá z piperna, má nahoře růžici a dole schodiště vedoucí k baroknímu mramorovému portálu s přerušeným štítem.
Vlevo se zvedá gotická zvonice vysoká 42 metrů, z tufu s nárožími z piperna. Mezi druhým a třetím patrem má mramorové desky s erby Celestina V.
Uvnitř jsou tři lodě: střední má kazetový strop, boční křížové klenby a po stranách deset kaplí a další čtyři kolem presbytáře.
Strop je hlavním lákadlem: navrhl ho Bonaventura Presti v polovině sedmnáctého století a obrazy ho zaplnil Mattia Preti v letech 1657 až 1673 během svého pobytu v Neapoli.
Jsou to epizody ze života svatého Petra Celestina a svaté Kateřiny Alexandrijské a patří k vrcholům italského malířství sedmnáctého století. Deset obrazů je umístěno ve výklencích lodi a příčné lodi.
V apsidě stojí hlavní oltář, navržený Cosimem Fanzagem, s balustrádou z vícebarevných mramorů a nad ním dřevěný krucifix z patnáctého století. Za ním je dřevěný chór z počátku šestnáctého století vykládaný scénami se svatými a na stěnách jsou fresky Nunzia Rossiho z roku 1646.
Každá kaple má svůj příběh. Kaple Leonessa má velký cyklus fresek z let 1355–60 s Příběhy svatého Martina od anonymního mistra.
V kapli Petra se nachází Madona Pomocnice z poloviny čtrnáctého století; kaple Staibano má fresky s Příběhy Magdalény. A v jedné kapli je pohřben filozof a vědec Leonardo Di Capua.
V příčné lodi se dochovaly také zbytky čtrnáctistoleté fresky s Madonou Pokory a renesanční portál vede do ambitu. Klášter hostí od roku 1826 Hudební konzervatoř: v prvním ambitu, z doby kolem roku 1660, stojí socha Beethovena od Francesca Jerace a z druhého se vstupuje do knihovny a muzea konzervatoře.
Kostel vznikl koncem třináctého století z vůle Karla II. Anjouovského, tam, kde stály dva ženské kláštery, z podnětu Giovanniho Pipina da Barletta. Svěřen celestinům byl nazván «San Pietro a Majella» na památku poustevny, kde žil Pietro da Morrone, pozdější Celestin V.
V sedmnáctém století ho opat celestinů Fabrizio Campana chtěl barokní, se štuky a mramory. Poté se dlouhou restaurací v letech 1888 až 1927 pokusili vrátit mu původní gotický vzhled. S příchodem Neapolské republiky roku 1799 byli celestini vyhnáni.
Nenechte si ujít
• Plátna Mattii Pretiho na stropě.
• Kapli Leonessa.
• Gotickou zvonici.
• Oltář od Fanzaga.
Víte, že…?
• Celestin V. umístil kurii do Castel Nuovo v Neapoli, chráněn, ale ve skutečnosti rukojmí krále: jedenáct dní po jeho abdikaci zvolilo konkláve, shromážděné ve stejném hradu, Bonifáce VIII.
• Pro mnohé komentátory Danta je Celestin «ten, kdo z malomyslnosti učinil velké zřeknutí»: ale toto ztotožnění je sporné.