Popis
Kostel Sant'Anna dei Lombardi stojí na náměstí Monteoliveto v centru Neapole. Se sochami, kaplemi a sakristiemi je jedním z nejdůležitějších svědectví toskánské renesance ve městě: pracovali tu Benedetto da Maiano, Antonio Rossellino a Giorgio Vasari.
Atrium je gotické, z piperna, s nízkým obloukem typickým pro neapolskou pozdní gotiku. Uvnitř je jediná loď s kazetovým stropem a po obou stranách kaple, které vypadají jako kousek Florencie přenesený do Neapole.
Hlavním dílem je Oplakávání mrtvého Krista od Guida Mazzoniho z roku 1492. Osm polychromovaných terakotových figur v životní velikosti obklopuje ležícího Krista: bolest, mdloby a velmi živé tváře.
Dvě postavy mají rysy aragonských králů. Josef z Arimatie je nepochybně Alfons II. a vedle něj, s největší pravděpodobností, jeho otec Ferdinand I. Skupina se nachází v oratoři Nejsvětější svátosti.
Kaple Piccolomini patří k nejzdařilejším ve florentském stylu. Pracovali na ní Antonio Rossellino, Giuliano a Benedetto da Maiano, kteří převzali schéma kaple kardinála Portugalského v San Miniato al Monte ve Florencii.
V kapli Correale je Zvěstování od Benedetta da Maiano z roku 1489. Nedávné studie tvrdí, že na oltáři pracovali i jiní mladí toskánští umělci, možná i mladičký Michelangelo, ve zkroucené postavě putta vpravo nahoře.
Na konci chodby za apsidou je Stará sakristie Vasariho, bývalý refektář mnichů. Klenba má alegorie, které malíř z Arezza nafreskoval v roce 1544, a na stěnách jsou lavice s intarziemi od bratra Giovanniho da Verona.
Kostel založil v roce 1411 pro olivetány Gorello Origlia, protonotář krále Ladislava. Za Aragonců se stal jedním z oblíbených kostelů dvora a florentští bankéři ho v Neapoli zaplnili toskánskými umělci.
Byli to Strozziové, kteří měli ve městě pobočku své banky, kdo jednal se sochaři kaple Piccolomini a platil je. Dnešní jméno je novější: v roce 1801 přišlo bratrstvo Lombarďanů.
V atriu je pohřební edikula Domenica Fontany, architekta papeže Sixta V. I průčelí nese stopy války: gotické atrium bylo přestavěno po bombardování v roce 1943.
Atrium je gotické, z piperna, s nízkým obloukem typickým pro neapolskou pozdní gotiku. Uvnitř je jediná loď s kazetovým stropem a po obou stranách kaple, které vypadají jako kousek Florencie přenesený do Neapole.
Hlavním dílem je Oplakávání mrtvého Krista od Guida Mazzoniho z roku 1492. Osm polychromovaných terakotových figur v životní velikosti obklopuje ležícího Krista: bolest, mdloby a velmi živé tváře.
Dvě postavy mají rysy aragonských králů. Josef z Arimatie je nepochybně Alfons II. a vedle něj, s největší pravděpodobností, jeho otec Ferdinand I. Skupina se nachází v oratoři Nejsvětější svátosti.
Kaple Piccolomini patří k nejzdařilejším ve florentském stylu. Pracovali na ní Antonio Rossellino, Giuliano a Benedetto da Maiano, kteří převzali schéma kaple kardinála Portugalského v San Miniato al Monte ve Florencii.
V kapli Correale je Zvěstování od Benedetta da Maiano z roku 1489. Nedávné studie tvrdí, že na oltáři pracovali i jiní mladí toskánští umělci, možná i mladičký Michelangelo, ve zkroucené postavě putta vpravo nahoře.
Na konci chodby za apsidou je Stará sakristie Vasariho, bývalý refektář mnichů. Klenba má alegorie, které malíř z Arezza nafreskoval v roce 1544, a na stěnách jsou lavice s intarziemi od bratra Giovanniho da Verona.
Kostel založil v roce 1411 pro olivetány Gorello Origlia, protonotář krále Ladislava. Za Aragonců se stal jedním z oblíbených kostelů dvora a florentští bankéři ho v Neapoli zaplnili toskánskými umělci.
Byli to Strozziové, kteří měli ve městě pobočku své banky, kdo jednal se sochaři kaple Piccolomini a platil je. Dnešní jméno je novější: v roce 1801 přišlo bratrstvo Lombarďanů.
V atriu je pohřební edikula Domenica Fontany, architekta papeže Sixta V. I průčelí nese stopy války: gotické atrium bylo přestavěno po bombardování v roce 1943.