Popis
Kostel Sant'Antonio Abate je starý kostel v Neapoli, na začátku čtvrti, která nese jeho jméno, na ulici Via Foria. Zvenku má fasádu z 18. století, ale pod ní zůstaly středověké části, počínaje portálem.
Nejcennější je portál: z bílého mramoru, s lunetou se špičatým obloukem. Dřevěná křídla, rozdělená do devadesáti polí, nesou erb antonitského řádu, tau, a erb rodu Durazzo. V roce 1905 je jeden kronikář označil za jedny z mála dochovaných křídel ze 14. století ve městě.
Interiér má jednu loď a kazetový strop. Pod štuky jsou stále rozeznatelné anjouovské oblouky kaplí. Na pilířích zůstaly dva fragmenty fresek ze 14. století: Ukřižování svatého Antonína opata a Madona delle Grazie, s dítětem, které s překvapivou přirozeností svírá matčino prso.
Dále stojí dvě středověké sochy, San Baculo oděný jako poutník (podle některých jde o svatého Jakuba z Compostely, soudě podle mušlí) a svatý Antonín s kancem. Pak mramorová Madona s Dítětem, která má podle tradice tvář královny Johanny I., a křtitelnice ze 16. století se svatým Antonínem a jeho prasetem.
V horní části kostela jsou obrazy Domenica Violy, žáka Luky Giordana: svatý Mikuláš a dvanáct svatých poustevníků mezi vysokými okny. V kapli Nejsvětější svátosti je freska Snímání z kříže, restaurovaná v roce 2008.
Proč má světec vedle sebe prase? Ve 14. století tu stál kostel a nemocnice. Mniši antonité léčili „oheň svatého Antonína“, pásový opar, mastí z vepřového sádla.
Neapolané si zvykli chovat selata, aby je dávali mnichům. Zvyk vydržel do roku 1665, kdy se při průvodu sele vmísilo biskupovi mezi nohy. Rozzuřený biskup zakázal chov prasat ve městě.
Počátky jsou zahaleny tajemstvím. Legenda tvrdí, že kostel založila královna Johanna I. Anjouská, ale dokument z roku 1313 dokazuje, že kostel a nemocnice už stály. Pramenů je tak málo, že v roce 1905 poslal Benedetto Croce kronikáře, aby ho popsal pro jeho časopis.
V 18. století kardinál Sersale zakryl gotickou fasádu současnou. Vpravo zůstal starý zazděný špičatý portál: byl vchodem do kláštera. Risanamento na konci 19. století ukrojilo z kostela jednu stranu, aby se rozšířila ulice.
Nenechte si ujít
• Portál s křídly ze 14. století.
• Fresky na pilířích.
• Křtitelnici s prasetem.
Víte, že…?
• Kronikář z roku 1905 napsal, že Sersale kostel uvnitř i vně „znetvořil“: kardinálův erb na fasádě to dodnes připomíná.
• Prostranství před kostelem vzniklo na začátku čtyřicátých let 20. století, když padly zdi spojující kostel, klášter a lazaret.
Nejcennější je portál: z bílého mramoru, s lunetou se špičatým obloukem. Dřevěná křídla, rozdělená do devadesáti polí, nesou erb antonitského řádu, tau, a erb rodu Durazzo. V roce 1905 je jeden kronikář označil za jedny z mála dochovaných křídel ze 14. století ve městě.
Interiér má jednu loď a kazetový strop. Pod štuky jsou stále rozeznatelné anjouovské oblouky kaplí. Na pilířích zůstaly dva fragmenty fresek ze 14. století: Ukřižování svatého Antonína opata a Madona delle Grazie, s dítětem, které s překvapivou přirozeností svírá matčino prso.
Dále stojí dvě středověké sochy, San Baculo oděný jako poutník (podle některých jde o svatého Jakuba z Compostely, soudě podle mušlí) a svatý Antonín s kancem. Pak mramorová Madona s Dítětem, která má podle tradice tvář královny Johanny I., a křtitelnice ze 16. století se svatým Antonínem a jeho prasetem.
V horní části kostela jsou obrazy Domenica Violy, žáka Luky Giordana: svatý Mikuláš a dvanáct svatých poustevníků mezi vysokými okny. V kapli Nejsvětější svátosti je freska Snímání z kříže, restaurovaná v roce 2008.
Proč má světec vedle sebe prase? Ve 14. století tu stál kostel a nemocnice. Mniši antonité léčili „oheň svatého Antonína“, pásový opar, mastí z vepřového sádla.
Neapolané si zvykli chovat selata, aby je dávali mnichům. Zvyk vydržel do roku 1665, kdy se při průvodu sele vmísilo biskupovi mezi nohy. Rozzuřený biskup zakázal chov prasat ve městě.
Počátky jsou zahaleny tajemstvím. Legenda tvrdí, že kostel založila královna Johanna I. Anjouská, ale dokument z roku 1313 dokazuje, že kostel a nemocnice už stály. Pramenů je tak málo, že v roce 1905 poslal Benedetto Croce kronikáře, aby ho popsal pro jeho časopis.
V 18. století kardinál Sersale zakryl gotickou fasádu současnou. Vpravo zůstal starý zazděný špičatý portál: byl vchodem do kláštera. Risanamento na konci 19. století ukrojilo z kostela jednu stranu, aby se rozšířila ulice.
Nenechte si ujít
• Portál s křídly ze 14. století.
• Fresky na pilířích.
• Křtitelnici s prasetem.
Víte, že…?
• Kronikář z roku 1905 napsal, že Sersale kostel uvnitř i vně „znetvořil“: kardinálův erb na fasádě to dodnes připomíná.
• Prostranství před kostelem vzniklo na začátku čtyřicátých let 20. století, když padly zdi spojující kostel, klášter a lazaret.