Popis
Kostel Santa Caterina a Formiello je jedním z nejzajímavějších renesančních kostelů v Neapoli, na piazza Enrico De Nicola, hned vedle Porta Capuana a Castel Capuano. Uvnitř chová ostatky otrantských mučedníků, slavnou kupoli a presbytář plný šlechtických hrobek.
Název pochází z latinského ad formis, „u kanálů“: tady vstupoval do města starý akvadukt Bolla. V roce 1499 svěřil král Fridrich Aragonský kostelík dominikánům, kteří ho od základů znovu postavili v renesančním slohu s výraznými toskánskými vlivy.
Interiér má jednu loď s pěti kaplemi na každé straně. Kupole, vzepjatá na vysokém tamburu, má v pendentivech fresky Luigiho Garziho; na klenbě Garzi namaloval Mystické zasnoubení svaté Kateřiny a Mučednickou smrt světice najdete na vnitřní straně průčelí.
Ve čtvrté kapli vlevo, kapli otrantských mučedníků, odpočívá pod oltářem z barevných mramorů 240 ostatků, včetně několika téměř neporušených lebek. Jsou to pozůstatky těch, které Turci zabili 14. srpna 1480, protože se nezřekli své víry.
Presbytář býval kaplí rodu Spinelli, knížat z Cariati: šest náhrobků vytesaných v letech 1570 až 1590 a elegantní mramorová kulisa po stranách hlavního oltáře. V příčné lodi má růžencový oltář skupinu z alabastru a mramoru připomínající vítězství u Lepanta nad Osmany.
V apsidě se dochovaly dřevěné chórové lavice z roku 1566 od Benvenuta Tortelliho. Uprostřed lodi otevírá deska se čtyřmi modlícími se ženami vstup do krypty, kde jsou dodnes vidět kostry dvou žen s růžencem v rukou.
Venku je mramorový portál se sochou světice dílem Francesca Antonia Picchiattiho z roku 1659 a na nádvoří před kostelem stojí výklenková kaplička svatého Januaria, vytvořená v letech 1706 až 1708. Uvnitř přidalo 18. století barokní fresky a sochy, aniž by se dotklo renesančních linií kostela.
Ostatky mučedníků dorazily do Neapole roku 1492 z vůle Alfonse II. a od té doby neznaly klid: stěhovaly se z kostela do kostela, pak z kaple do kaple a své konečné místo našly až v roce 1901.
Kanovník Celano napsal v roce 1724, že kupole „byla v oné době považována za div, neboť byla první, jaká se v našem městě postavila“. V roce 1806 Murat klášter zrušil a později byl přeměněn na vojenskou soukenickou manufakturu.
Nenechte si ujít
• Kapli otrantských mučedníků.
• Kupoli.
• Dřevěné chórové lavice v apsidě.
• Presbytář rodu Spinelli.
• Růžencový oltář.
Víte, že…?
• V kryptě pod lodí se dochovaly kostry dvou žen, které svírají v rukou růženec.
• Po roce 1815 se z kláštera stala vojenská soukenická manufaktura a její komíny dodnes tvoří svérázný pomník průmyslové archeologie.
Název pochází z latinského ad formis, „u kanálů“: tady vstupoval do města starý akvadukt Bolla. V roce 1499 svěřil král Fridrich Aragonský kostelík dominikánům, kteří ho od základů znovu postavili v renesančním slohu s výraznými toskánskými vlivy.
Interiér má jednu loď s pěti kaplemi na každé straně. Kupole, vzepjatá na vysokém tamburu, má v pendentivech fresky Luigiho Garziho; na klenbě Garzi namaloval Mystické zasnoubení svaté Kateřiny a Mučednickou smrt světice najdete na vnitřní straně průčelí.
Ve čtvrté kapli vlevo, kapli otrantských mučedníků, odpočívá pod oltářem z barevných mramorů 240 ostatků, včetně několika téměř neporušených lebek. Jsou to pozůstatky těch, které Turci zabili 14. srpna 1480, protože se nezřekli své víry.
Presbytář býval kaplí rodu Spinelli, knížat z Cariati: šest náhrobků vytesaných v letech 1570 až 1590 a elegantní mramorová kulisa po stranách hlavního oltáře. V příčné lodi má růžencový oltář skupinu z alabastru a mramoru připomínající vítězství u Lepanta nad Osmany.
V apsidě se dochovaly dřevěné chórové lavice z roku 1566 od Benvenuta Tortelliho. Uprostřed lodi otevírá deska se čtyřmi modlícími se ženami vstup do krypty, kde jsou dodnes vidět kostry dvou žen s růžencem v rukou.
Venku je mramorový portál se sochou světice dílem Francesca Antonia Picchiattiho z roku 1659 a na nádvoří před kostelem stojí výklenková kaplička svatého Januaria, vytvořená v letech 1706 až 1708. Uvnitř přidalo 18. století barokní fresky a sochy, aniž by se dotklo renesančních linií kostela.
Ostatky mučedníků dorazily do Neapole roku 1492 z vůle Alfonse II. a od té doby neznaly klid: stěhovaly se z kostela do kostela, pak z kaple do kaple a své konečné místo našly až v roce 1901.
Kanovník Celano napsal v roce 1724, že kupole „byla v oné době považována za div, neboť byla první, jaká se v našem městě postavila“. V roce 1806 Murat klášter zrušil a později byl přeměněn na vojenskou soukenickou manufakturu.
Nenechte si ujít
• Kapli otrantských mučedníků.
• Kupoli.
• Dřevěné chórové lavice v apsidě.
• Presbytář rodu Spinelli.
• Růžencový oltář.
Víte, že…?
• V kryptě pod lodí se dochovaly kostry dvou žen, které svírají v rukou růženec.
• Po roce 1815 se z kláštera stala vojenská soukenická manufaktura a její komíny dodnes tvoří svérázný pomník průmyslové archeologie.