Popis
Kostel Santa Maria in Portico je barokní kostel ve čtvrti Chiaia v Neapoli, na náměstíčku uzavírajícím pohled na stejnojmennou ulici. Má kupoli pokrytou žlutými a tyrkysovými taškami, zvonici s korouhvičkou v podobě medvěda a jeden z nejstarších betlémů neapolské tradice.
Chtěla ho v roce 1632 vévodkyně z Gravina, Felice Maria Orsini, podle vzoru římského kostela Santa Maria in Campitelli, podle projektu Nicoly Longa. Vévodkyně je pohřbena uprostřed lodi pod deskou z roku 1647.
Nejznatelnějším rysem je kupole s kalotou pokrytou šupinatými žlutými a tyrkysovými taškami na vysokém osmibokém tamburu s osmi okny. Vedle stoupá zvonice z roku 1645 s železnou korouhvičkou v podobě medvěda, znaku vévodů z Gravina na vrcholu.
Průčelí je dílem Arcangela Guglielmelliho z roku 1682, často mylně připisované Cosimu Fanzagovi. Má dvě patra, bosované pilastry z piperna a v neapolském baroku, které milovalo štuky, neobvyklé použití režného zdiva.
Uvnitř je jedna loď se třemi kaplemi na každé straně. Klenba má štuky z roku 1634 s putti a postavami ctností, zatímco terakotová podlaha ze 17. století, vkusem blízká Fanzagovi, má mramorová pole.
Na hlavním oltáři oltářní architektura Domenica Antonia Vaccara (1732) se třemi mramorovými anděly držícími závěs rámuje obraz Panny Marie, kopii smaltovaného originálu ze 13. století ze Santa Maria in Campitelli, který sem dorazil v roce 1638.
Mezi obrazy jsou Klanění tří králů a Klanění pastýřů od Giovanniho Battisty Benaschiho, Zvěstování od Fabrizia Santafedeho a v sakristii Sláva jména Mariina od téhož Benaschiho. V kapli svaté Anny jsou štuky Giacoma Colomba a andělé od Vaccara.
Betlém ze 17. století s postavami v životní velikosti zahájil v roce 1647 Pietro Ceraso, mistr „figurari“, s vydutými dřevěnými figurínami a zvláštní hmotou na obličeje. V roce 1690 přidal Giacomo Colombo postavy z neapolského života: dva staříky, „foritanu“, mladého pána.
Giuseppe Picano pak vytvořil postavy s velkou silou, chudáka v úctě a pastýře ze zvěstování. Když byl kostel v roce 1862 zavřen, betlém byl odložen a zchátral; v roce 1872 ho restauroval Vincenzo Reccio, za druhé světové války byl znovu poškozen a v roce 1961 opět opraven. Dnes našel místo v postranní místnosti kostela.
Nenechte si ujít
• Betlém ze 17. století.
• Kupoli ze žlutých a tyrkysových tašek.
• Průčelí od Guglielmelliho.
• Vaccarovu oltářní architekturu na hlavním oltáři.
Víte, že…?
• V roce 1683 klášterní areál na čas hostil místokrále markýze del Carpio.
• Z patnácti původních figur betlému jich zbylo jen málo.
Chtěla ho v roce 1632 vévodkyně z Gravina, Felice Maria Orsini, podle vzoru římského kostela Santa Maria in Campitelli, podle projektu Nicoly Longa. Vévodkyně je pohřbena uprostřed lodi pod deskou z roku 1647.
Nejznatelnějším rysem je kupole s kalotou pokrytou šupinatými žlutými a tyrkysovými taškami na vysokém osmibokém tamburu s osmi okny. Vedle stoupá zvonice z roku 1645 s železnou korouhvičkou v podobě medvěda, znaku vévodů z Gravina na vrcholu.
Průčelí je dílem Arcangela Guglielmelliho z roku 1682, často mylně připisované Cosimu Fanzagovi. Má dvě patra, bosované pilastry z piperna a v neapolském baroku, které milovalo štuky, neobvyklé použití režného zdiva.
Uvnitř je jedna loď se třemi kaplemi na každé straně. Klenba má štuky z roku 1634 s putti a postavami ctností, zatímco terakotová podlaha ze 17. století, vkusem blízká Fanzagovi, má mramorová pole.
Na hlavním oltáři oltářní architektura Domenica Antonia Vaccara (1732) se třemi mramorovými anděly držícími závěs rámuje obraz Panny Marie, kopii smaltovaného originálu ze 13. století ze Santa Maria in Campitelli, který sem dorazil v roce 1638.
Mezi obrazy jsou Klanění tří králů a Klanění pastýřů od Giovanniho Battisty Benaschiho, Zvěstování od Fabrizia Santafedeho a v sakristii Sláva jména Mariina od téhož Benaschiho. V kapli svaté Anny jsou štuky Giacoma Colomba a andělé od Vaccara.
Betlém ze 17. století s postavami v životní velikosti zahájil v roce 1647 Pietro Ceraso, mistr „figurari“, s vydutými dřevěnými figurínami a zvláštní hmotou na obličeje. V roce 1690 přidal Giacomo Colombo postavy z neapolského života: dva staříky, „foritanu“, mladého pána.
Giuseppe Picano pak vytvořil postavy s velkou silou, chudáka v úctě a pastýře ze zvěstování. Když byl kostel v roce 1862 zavřen, betlém byl odložen a zchátral; v roce 1872 ho restauroval Vincenzo Reccio, za druhé světové války byl znovu poškozen a v roce 1961 opět opraven. Dnes našel místo v postranní místnosti kostela.
Nenechte si ujít
• Betlém ze 17. století.
• Kupoli ze žlutých a tyrkysových tašek.
• Průčelí od Guglielmelliho.
• Vaccarovu oltářní architekturu na hlavním oltáři.
Víte, že…?
• V roce 1683 klášterní areál na čas hostil místokrále markýze del Carpio.
• Z patnácti původních figur betlému jich zbylo jen málo.