Popis
Ambity San Martino patří ke Certose di San Martino na kopci Vomero, s celou Neapolí u nohou. Největší je portikus z bílého a šedého mramoru mezi sochami svatých a malým hřbitovem mnichů.
Velký ambit má šedesát arkád z bílého a šedého mramoru a piperna. Mramorová podlaha hraje světlem a stínem a na balustrádě horního patra stojí osm soch svatých v životní velikosti mezi mramorovými koulemi a mísami.
Kdo jej navrhl, zůstává záhadou: Dosio, di Conforto nebo Cosimo Fanzago. Jisté je, že Fanzago pracoval na podlaze, sochách a hřbitově. Kolem jsou cely mnichů, kteří dostávali jídlo malými okénky vedle dveří.
Hřbitov kartuziánů, v rohu ambitu, má mramorové lebky převázané stuhami pod elegantní balustrádou: memento mori ze 17. století, dílo Fanzaga a vzor pro hřbitov v kartuziánském klášteře v Padule.
Je tu také cisterna z roku 1578, hluboká padesát metrů a široká osm a půl, se schodištěm z tufu dolů. Voda do ní přitékala osmi okénky: příliš dobře ji nečistila, ale je to mistrovské dílo vodního inženýrství.
Intimnější ambit Prokurátorů, z konce 16. století, má portikus s nepravidelně rozmístěnými arkádami, studnu z let 1605–1608 a městské erby.
Kartouzy vznikla ve 14. století z vůle Roberta Anjouovského a jeho syna Karla, s jediným velkým ambitem. Po staletí tam, kde je dnes ambit Prokurátorů, mniši pěstovali zahradu a léčivé bylinky.
Na dvojitých dveřích ambitu vystupují v mramorových nikách busty svatého Huga, svatého Bruna a dalších svatých od Fanzaga; busty svatého Martina a svatého Januaria jsou od Vaccara, z roku 1709. Na stěnách ambitu Prokurátorů jsou sochy a epigrafy umístěné v roce 1900, kdy se zřizovalo Museo Nazionale di San Martino.
Od roku 1578 byl komplex rozšiřován pracemi Giovanniho Antonia Dosia: stávající ambit byl přestavěn a stal se Velkým a vznikly ambit Prokurátorů a ambit priorova bytu.
Velký ambit má šedesát arkád z bílého a šedého mramoru a piperna. Mramorová podlaha hraje světlem a stínem a na balustrádě horního patra stojí osm soch svatých v životní velikosti mezi mramorovými koulemi a mísami.
Kdo jej navrhl, zůstává záhadou: Dosio, di Conforto nebo Cosimo Fanzago. Jisté je, že Fanzago pracoval na podlaze, sochách a hřbitově. Kolem jsou cely mnichů, kteří dostávali jídlo malými okénky vedle dveří.
Hřbitov kartuziánů, v rohu ambitu, má mramorové lebky převázané stuhami pod elegantní balustrádou: memento mori ze 17. století, dílo Fanzaga a vzor pro hřbitov v kartuziánském klášteře v Padule.
Je tu také cisterna z roku 1578, hluboká padesát metrů a široká osm a půl, se schodištěm z tufu dolů. Voda do ní přitékala osmi okénky: příliš dobře ji nečistila, ale je to mistrovské dílo vodního inženýrství.
Intimnější ambit Prokurátorů, z konce 16. století, má portikus s nepravidelně rozmístěnými arkádami, studnu z let 1605–1608 a městské erby.
Kartouzy vznikla ve 14. století z vůle Roberta Anjouovského a jeho syna Karla, s jediným velkým ambitem. Po staletí tam, kde je dnes ambit Prokurátorů, mniši pěstovali zahradu a léčivé bylinky.
Na dvojitých dveřích ambitu vystupují v mramorových nikách busty svatého Huga, svatého Bruna a dalších svatých od Fanzaga; busty svatého Martina a svatého Januaria jsou od Vaccara, z roku 1709. Na stěnách ambitu Prokurátorů jsou sochy a epigrafy umístěné v roce 1900, kdy se zřizovalo Museo Nazionale di San Martino.
Od roku 1578 byl komplex rozšiřován pracemi Giovanniho Antonia Dosia: stávající ambit byl přestavěn a stal se Velkým a vznikly ambit Prokurátorů a ambit priorova bytu.