Popis
Ambity Santa Chiara jsou čtyři monumentální ambity v klášteře baziliky Santa Chiara v historickém centru Neapole. Nejslavnější je majolikový ambit, zahrada z barevných majolik.
Majolikový ambit, neboli klarisek, je z roku 1739, dílo Domenica Antonia Vaccara. Dvě křížem uspořádané aleje jím procházejí mezi osmibokými pilíři obloženými riggiolami s květinami a ovocem a lavicemi pokrytými výjevy z neapolského života.
Na majolikách se objevují kočáry, rybáři, slavnosti, venkovské scény a maškarády. Klarisky žily v klauzuře, ale město přesto viděly: namalované v zahradě bylo vnějším světem přeneseným dovnitř.
Pak jsou tu další ambity. Ambit minoritů zůstal takový, jaký byl: bratři, nemnoho a chudí, nevydali na jeho přestavbu nic. Provozní ambit ze 14. století je nejstarší ze čtyř.
Malý ambit San Francesco je za refektářem a kůrem řeholnic. Prošel mnoha úpravami: z původní kompozice zůstaly jen sloupy arkád.
Abatyše Ippolita di Carmignano chtěla prolomit strohost nedalekého gotického kostela a spojit architekturu s přírodou. Vaccaro zachoval gotickou strukturu a zahradu přepracoval. Peněz nestačilo: sestry žádaly o pomoc i královnu Marii Amálii.
V roce 1943 bomby zničily baziliku, ale majolikový ambit zůstal téměř nedotčen.
Trasa Museo dell'Opera vede také sálem mramorů a sálem dějin, kde je sádrový odlitek z 19. století jednoho ze dvou točených sloupů ze štaufské doby, zničených v roce 1943. Sál archeologie ukazuje část římských vykopávek z 1. století.
Čtyři ambity pocházejí z různých dob: dva patří ke komplexu Santa Chiara a dva ke kostelu klarisek. Refektář minoritů byl přeměněn na kostel klarisek, a proto dva ze čtyř ambitů vstoupily do jeho prostoru.
Mramorové sochy a zlomky z muzea, jako reliéfy s Příběhy svaté Kateřiny Alexandrijské od bratří Bertiniů z roku 1345, kdysi na vnitřní straně průčelí kostela, vyprávějí o tom, co zanechala válka.
Ambity se prohlížejí přes Museo dell'Opera di Santa Chiara.
Majolikový ambit, neboli klarisek, je z roku 1739, dílo Domenica Antonia Vaccara. Dvě křížem uspořádané aleje jím procházejí mezi osmibokými pilíři obloženými riggiolami s květinami a ovocem a lavicemi pokrytými výjevy z neapolského života.
Na majolikách se objevují kočáry, rybáři, slavnosti, venkovské scény a maškarády. Klarisky žily v klauzuře, ale město přesto viděly: namalované v zahradě bylo vnějším světem přeneseným dovnitř.
Pak jsou tu další ambity. Ambit minoritů zůstal takový, jaký byl: bratři, nemnoho a chudí, nevydali na jeho přestavbu nic. Provozní ambit ze 14. století je nejstarší ze čtyř.
Malý ambit San Francesco je za refektářem a kůrem řeholnic. Prošel mnoha úpravami: z původní kompozice zůstaly jen sloupy arkád.
Abatyše Ippolita di Carmignano chtěla prolomit strohost nedalekého gotického kostela a spojit architekturu s přírodou. Vaccaro zachoval gotickou strukturu a zahradu přepracoval. Peněz nestačilo: sestry žádaly o pomoc i královnu Marii Amálii.
V roce 1943 bomby zničily baziliku, ale majolikový ambit zůstal téměř nedotčen.
Trasa Museo dell'Opera vede také sálem mramorů a sálem dějin, kde je sádrový odlitek z 19. století jednoho ze dvou točených sloupů ze štaufské doby, zničených v roce 1943. Sál archeologie ukazuje část římských vykopávek z 1. století.
Čtyři ambity pocházejí z různých dob: dva patří ke komplexu Santa Chiara a dva ke kostelu klarisek. Refektář minoritů byl přeměněn na kostel klarisek, a proto dva ze čtyř ambitů vstoupily do jeho prostoru.
Mramorové sochy a zlomky z muzea, jako reliéfy s Příběhy svaté Kateřiny Alexandrijské od bratří Bertiniů z roku 1345, kdysi na vnitřní straně průčelí kostela, vyprávějí o tom, co zanechala válka.
Ambity se prohlížejí přes Museo dell'Opera di Santa Chiara.