Popis
Hřbitov Fontanelle je kostnice vytesaná do tufu pod pahorkem Materdei, ve čtvrti Sanità v Neapoli. V chodbách vysokých až 15 metrů uchovává asi 40 000 nejmenovaných ostatků: místo působivé a zároveň zvláštní, spojené s jedinečným lidovým kultem, kultem adoptovaných lebek.
Fontanelle byly lomy na tuf, z nichž se těžil materiál na stavbu města. Od roku 1656, roku moru, který si vyžádal nejméně tři sta tisíc obětí, se z nich stalo místo, kam se nosili ti, kdo neměli hrob. Pak přišla cholera roku 1836 a skončily tu i kosti vyprázdněné z hrobů v kostelích.
Hřbitov má tři velké lodě jako bazilika, dlouhé asi sto metrů. Levá je loď kněží, prostřední morem zemřelých, pravá pezzentielli, chudých. Po stranách se táhnou dlouhé hromady lebek, holenních a stehenních kostí.
Prohlídka začíná v malém kostele Carmine, který vede do lomů. Hned uvnitř stojí dvě rakve s oblečenými kostrami: je to šlechtický pár, Filippo Carafa a jeho žena Margherita, která má otevřená ústa, a proto se říkalo, že se udusila knedlíkem gnocco.
V lodi kněží stojí Monacone, bezhlavá socha svatého Vincence Ferrerského, jíž někdo nasadil lebku místo hlavy. Vzadu je Tribunál, tři kříže na podstavci z lebek, kde se podle vyprávění scházeli předáci staré camorry.
V lodi morem zemřelých, za Kalvárií, jsou adoptované lebky v mramorových schránkách s nápisem „Za obdrženou milost“, jménem a rokem. Kdo si je nemohl dovolit, choval lebku v krabici, třeba od sušenek. Je tu i velká kaple z holenních a stehenních kostí se Srdcem Ježíšovým uprostřed.
Po staletí bylo možné v Neapoli adoptovat lebku. Vybíralo se ji proto, že se duše zemřelého zjevila ve snu, leštila se a dostala jméno. Na oplátku chránila rodinu: byly to anime pezzentelle, opuštěné duše v očistci.
V roce 1969 církev zakázala kult jednotlivých lebek, považovala ho za pohanskou víru. Od roku 1872 kanovník Gaetano Barbati se skupinou věřících kosti třídil podle druhu; předtím je povodeň odnesla do ulic.
Nenechte si ujít
• Lebku kapitána.
• Adoptované lebky ve schránkách.
• Tribunál.
• Tři lodě.
Víte, že…?
• Lebka kapitána má černou očnici a legenda říká, že ji skeptický ženich propíchl holí: kapitán se na jeho svatbě objevil.
• Říkalo se, že tu odpočívá i Giacomo Leopardi, zemřelý za cholery: ve skutečnosti byl pohřben jinde.
Fontanelle byly lomy na tuf, z nichž se těžil materiál na stavbu města. Od roku 1656, roku moru, který si vyžádal nejméně tři sta tisíc obětí, se z nich stalo místo, kam se nosili ti, kdo neměli hrob. Pak přišla cholera roku 1836 a skončily tu i kosti vyprázdněné z hrobů v kostelích.
Hřbitov má tři velké lodě jako bazilika, dlouhé asi sto metrů. Levá je loď kněží, prostřední morem zemřelých, pravá pezzentielli, chudých. Po stranách se táhnou dlouhé hromady lebek, holenních a stehenních kostí.
Prohlídka začíná v malém kostele Carmine, který vede do lomů. Hned uvnitř stojí dvě rakve s oblečenými kostrami: je to šlechtický pár, Filippo Carafa a jeho žena Margherita, která má otevřená ústa, a proto se říkalo, že se udusila knedlíkem gnocco.
V lodi kněží stojí Monacone, bezhlavá socha svatého Vincence Ferrerského, jíž někdo nasadil lebku místo hlavy. Vzadu je Tribunál, tři kříže na podstavci z lebek, kde se podle vyprávění scházeli předáci staré camorry.
V lodi morem zemřelých, za Kalvárií, jsou adoptované lebky v mramorových schránkách s nápisem „Za obdrženou milost“, jménem a rokem. Kdo si je nemohl dovolit, choval lebku v krabici, třeba od sušenek. Je tu i velká kaple z holenních a stehenních kostí se Srdcem Ježíšovým uprostřed.
Po staletí bylo možné v Neapoli adoptovat lebku. Vybíralo se ji proto, že se duše zemřelého zjevila ve snu, leštila se a dostala jméno. Na oplátku chránila rodinu: byly to anime pezzentelle, opuštěné duše v očistci.
V roce 1969 církev zakázala kult jednotlivých lebek, považovala ho za pohanskou víru. Od roku 1872 kanovník Gaetano Barbati se skupinou věřících kosti třídil podle druhu; předtím je povodeň odnesla do ulic.
Nenechte si ujít
• Lebku kapitána.
• Adoptované lebky ve schránkách.
• Tribunál.
• Tři lodě.
Víte, že…?
• Lebka kapitána má černou očnici a legenda říká, že ji skeptický ženich propíchl holí: kapitán se na jeho svatbě objevil.
• Říkalo se, že tu odpočívá i Giacomo Leopardi, zemřelý za cholery: ve skutečnosti byl pohřben jinde.