Popis
Galleria Principe di Napoli je zastřešená pasáž ze železa a skla v centru Neapole, mezi Národním archeologickým muzeem a Akademií výtvarných umění. Měla být salonem pro nakupování, ale zůstala hlavně elegantním a trochu zapomenutým průchodem.
Její tvar je jednoduchý a neobvyklý. Má tři ramena a každé končí výstupem do jiné ulice. Tři výstupní schodiště mají různou délku, protože okolní ulice leží v různé výšce.
Nahoře se táhne střecha ze železa a skla, typická pro pasáže 19. století, opřená o zděnou konstrukci. Směrem k Archeologickému muzeu se výstup otevírá do široké arkády.
Čtvrté rameno, které projekt předpokládal, nebylo nikdy postaveno: dotýkalo by se kostela Santa Maria di Costantinopoli. Proto zůstal půdorys tříramenný.
Na jeho místě stály od konce 16. století obilné jámy, městská sýpka. Když v roce 1804 skončil monopol na obilí, změnily se ve vězení, sklad a kasárna. V roce 1853 padla i nedaleká brána Porta di Costantinopoli a rozhodlo se jámy zrušit, aby vznikly nové ulice k muzeu.
V roce 1848 kdosi navrhoval jámy zbourat a postavit tam nový parlament, ale nápad zůstal na papíře.
Po sjednocení Itálie byla čtvrť přepracována: architekti Nicola Breglia a Giovanni De Novellis navrhli nové uspořádání mezi muzeem a Piazza Dante, s ulicí Via Bellini a stoupáním, které se dnes jmenuje Via Pessina.
Místo arkády se pak rozhodlo o obchodní pasáži. Práce začaly v roce 1870, zastavily se, v roce 1877 se obnovily a v roce 1883 skončily.
Obchod se ale nikdy doopravdy nerozjel. Po desetiletí byla pasáž napůl prázdná a odpoledne se z ní stávalo fotbalové hřiště pro kluky ze čtvrti. Kopáním míče rozbíjeli skleněné koule lamp, i když je pokaždé vyměnili.
V srpnu 1965 se zřítila fasáda na straně náměstí u muzea. Mnozí navrhovali všechno zbořit a postavit tam kanceláře, park nebo parkoviště. Nakonec byla pasáž opravena v roce 1969 a znovu v letech 2007 až 2008.
Nenechte si ujít
• Tři výstupní schodiště.
• Střechu ze železa a skla.
• Arkádu před Archeologickým muzeem.
Víte, že…?
• Obilné jámy byly tak nepravidelné, že sýpku tvořily dutiny vyhloubené v zemi.
• Ulice Via Bellini musela skončit před palácem Rinuccini kvůli baronovi, jeho majiteli, který se pracím bránil.
Její tvar je jednoduchý a neobvyklý. Má tři ramena a každé končí výstupem do jiné ulice. Tři výstupní schodiště mají různou délku, protože okolní ulice leží v různé výšce.
Nahoře se táhne střecha ze železa a skla, typická pro pasáže 19. století, opřená o zděnou konstrukci. Směrem k Archeologickému muzeu se výstup otevírá do široké arkády.
Čtvrté rameno, které projekt předpokládal, nebylo nikdy postaveno: dotýkalo by se kostela Santa Maria di Costantinopoli. Proto zůstal půdorys tříramenný.
Na jeho místě stály od konce 16. století obilné jámy, městská sýpka. Když v roce 1804 skončil monopol na obilí, změnily se ve vězení, sklad a kasárna. V roce 1853 padla i nedaleká brána Porta di Costantinopoli a rozhodlo se jámy zrušit, aby vznikly nové ulice k muzeu.
V roce 1848 kdosi navrhoval jámy zbourat a postavit tam nový parlament, ale nápad zůstal na papíře.
Po sjednocení Itálie byla čtvrť přepracována: architekti Nicola Breglia a Giovanni De Novellis navrhli nové uspořádání mezi muzeem a Piazza Dante, s ulicí Via Bellini a stoupáním, které se dnes jmenuje Via Pessina.
Místo arkády se pak rozhodlo o obchodní pasáži. Práce začaly v roce 1870, zastavily se, v roce 1877 se obnovily a v roce 1883 skončily.
Obchod se ale nikdy doopravdy nerozjel. Po desetiletí byla pasáž napůl prázdná a odpoledne se z ní stávalo fotbalové hřiště pro kluky ze čtvrti. Kopáním míče rozbíjeli skleněné koule lamp, i když je pokaždé vyměnili.
V srpnu 1965 se zřítila fasáda na straně náměstí u muzea. Mnozí navrhovali všechno zbořit a postavit tam kanceláře, park nebo parkoviště. Nakonec byla pasáž opravena v roce 1969 a znovu v letech 2007 až 2008.
Nenechte si ujít
• Tři výstupní schodiště.
• Střechu ze železa a skla.
• Arkádu před Archeologickým muzeem.
Víte, že…?
• Obilné jámy byly tak nepravidelné, že sýpku tvořily dutiny vyhloubené v zemi.
• Ulice Via Bellini musela skončit před palácem Rinuccini kvůli baronovi, jeho majiteli, který se pracím bránil.