Popis
Mergellina je zákoutí Neapole ve čtvrti Chiaia, mezi nábřežím a svahy Posillipa. Malý přístav, kostel vytesaný do tufu, fontány, vyhlídkové rampy a letní příběh, který začíná u Římanů.
Přístav patřil rybářům, dnes je turistickým srdcem okolí. Z mola Luise odplouvají v létě křídlové lodě na Liparské ostrovy, Pontijské ostrovy a Ischii.
Na piazza Sannazaro stojí Fontána Sirény, postavená v roce 1869 sochařem Onofriem Buccinim. Vznikla v zahradách nádraží, roku 1924 byla přenesena sem a dnes je charakteristickou součástí místa.
Rampy Sant'Antonio za náměstím byly postaveny v roce 1643 z vůle místokrále Ramira Felipeho Núñeze de Guzmána. Stoupají ke kostelu Sant'Antonio a Posillipo a otevírají panorama zálivu.
Kostel Santa Maria del Parto založil v roce 1504 básník Jacopo Sannazaro na pozemku darovaném králem Fridrichem I. Aragonským. Spodní část, vytesaná do tufu, byla dokončena v roce 1525. Sannazaro je zde pohřben.
Je tu obraz Ďábla z Mergelliny, svatý Michael zahánějící démona od Leonarda da Pistoia z roku 1542. Ďábel má tvář ženy a deska dala vzniknout neapolskému přísloví.
„Si bella e 'nfama comm'o riavule 'e Margellina", říká se: jsi krásná a zlá jako ďábel z Mergelliny. Podle legendy se kardinál Diomede Carafa, obléhaný zamilovanou šlechtičnou, nechal namalovat jako svatého Michaela a ji jako démona.
Dřív to bylo jiné. Mezi lety 1869 a 1883 navážky do moře posunuly břeh: stará via Mergellina, která vedla podél moře, se stala vnitřní ulicí. Ve třicátých letech 20. století bylo nábřeží prodlouženo až k via Posillipo.
O jménu Mergelliny není shoda: může pocházet od potápivého ptáka, z latinského „čisté moře" nebo ze slova pro korál. Možná bylo kdysi pobřeží Posillipa bohaté na korály.
Přístav patřil rybářům, dnes je turistickým srdcem okolí. Z mola Luise odplouvají v létě křídlové lodě na Liparské ostrovy, Pontijské ostrovy a Ischii.
Na piazza Sannazaro stojí Fontána Sirény, postavená v roce 1869 sochařem Onofriem Buccinim. Vznikla v zahradách nádraží, roku 1924 byla přenesena sem a dnes je charakteristickou součástí místa.
Rampy Sant'Antonio za náměstím byly postaveny v roce 1643 z vůle místokrále Ramira Felipeho Núñeze de Guzmána. Stoupají ke kostelu Sant'Antonio a Posillipo a otevírají panorama zálivu.
Kostel Santa Maria del Parto založil v roce 1504 básník Jacopo Sannazaro na pozemku darovaném králem Fridrichem I. Aragonským. Spodní část, vytesaná do tufu, byla dokončena v roce 1525. Sannazaro je zde pohřben.
Je tu obraz Ďábla z Mergelliny, svatý Michael zahánějící démona od Leonarda da Pistoia z roku 1542. Ďábel má tvář ženy a deska dala vzniknout neapolskému přísloví.
„Si bella e 'nfama comm'o riavule 'e Margellina", říká se: jsi krásná a zlá jako ďábel z Mergelliny. Podle legendy se kardinál Diomede Carafa, obléhaný zamilovanou šlechtičnou, nechal namalovat jako svatého Michaela a ji jako démona.
Dřív to bylo jiné. Mezi lety 1869 a 1883 navážky do moře posunuly břeh: stará via Mergellina, která vedla podél moře, se stala vnitřní ulicí. Ve třicátých letech 20. století bylo nábřeží prodlouženo až k via Posillipo.
O jménu Mergelliny není shoda: může pocházet od potápivého ptáka, z latinského „čisté moře" nebo ze slova pro korál. Možná bylo kdysi pobřeží Posillipa bohaté na korály.