Popis
Cappella Sansevero, neboli kostel Santa Maria della Pietà, je malý barokní chrám kousek od náměstí San Domenico Maggiore, v historickém centru Neapole.
Dnes je to muzeum, a to jedno z nejnavštěvovanějších ve městě: přichází se kvůli mramorové soše, Zahalenému Kristu, a zůstává se kvůli dekorativnímu programu plnému zednářských symbolů.
Uprostřed lodi leží Zahalený Kristus Giuseppa Sanmartina: mrtvý Kristus na matraci, přikrytý rubášem tak tenkým, že je vidět tvář, vpadlý bok a rány. Kolem leží nástroje umučení, mezi nimi trnová koruna a hřeby, z nichž jeden jako by šimral závoj.
Dvě další díla obstojí v porovnání. Cudnost Antonia Corradiniho je žena zahalená do průhledného závoje, s girlandou růží kolem pasu, věnovaná matce Raimonda di Sangro. Zklamání Francesca Queirola ukazuje muže, který se osvobozuje ze sítě, rovněž vytesané z mramoru.
Ostatní sochy, opřené o pilíře, jsou Ctnosti: alegorické postavy věnované ženám a mužům z rodu Sangro, které se vyplatí číst jednu po druhé s jejich symboly. Za hlavním oltářem je Snímání z kříže Francesca Celebrana, vysoký reliéf, který jako by chtěl vystoupit z rámu.
Nahoře na klenbě zaujme Sláva ráje Francesca Marii Russa svěžestí barev, připravených podle prince z pigmentů jeho vlastního vynálezu.
Dole, v kryptě, jsou anatomické stroje dvě kostry, muže a ženy, s celým oběhovým systémem zpodobeným v nejmenších detailech, postupem, který dosud nebyl zcela objasněn. Podle legendy měl princ vstříknout do jejich cév látku, která je zkovovala; nedávná studie hovoří o železném drátu, hedvábí a včelím vosku.
Princem byl Raimondo di Sangro, sedmý princ ze Sansevera, vynálezce, vědec a zednář. Od čtyřicátých let 18. století proměnil rodinnou kapli v chrám plný symbolů: věnoval na to velkou část jmění, zadlužil se, řídil práce a dokonce sám vyráběl materiály pro rám a barvy klenby.
Závoj Krista zrodil legendu: princova pověst alchymisty přiměla lidi věřit, že jde o skutečnou látku proměněnou v mramor. Pečlivý rozbor a dobové dopisy potvrzují, že je vytesán ze stejného bloku jako socha.
Krista měl vytvořit Corradini, který ale roku 1752 zemřel a zanechal jen terakotovou skicu. Princ se obrátil na Sanmartina, který začal od nuly s novým návrhem.
Labyrintová podlaha z bílého a černého mramoru, kterou princ chtěl symbolizovat těžkosti cesty k poznání, byla zničena při zřícení roku 1889 a nahrazena neapolskou pálenou hlínou; zbylo z ní jen pár zlomků.
Nenechte si ujít
• Zahalený Kristus.
• Cudnost.
• Zklamání.
• Anatomické stroje.
• Snímání z kříže.
Víte, že…?
• Podle legendy byl závoj skutečnou látkou, kterou alchymista proměnil v kámen: je však celý z mramoru, vytesaný ze stejného bloku.
• Říká se, že princ nechal sochaře oslepit, aby nezopakoval mistrovské dílo: je to pomluva, bez jakéhokoli důkazu.
• Princ nechal postavit obojživelný kočár s korkovými koňmi, aby mohl přejíždět Neapolský záliv.
Dnes je to muzeum, a to jedno z nejnavštěvovanějších ve městě: přichází se kvůli mramorové soše, Zahalenému Kristu, a zůstává se kvůli dekorativnímu programu plnému zednářských symbolů.
Uprostřed lodi leží Zahalený Kristus Giuseppa Sanmartina: mrtvý Kristus na matraci, přikrytý rubášem tak tenkým, že je vidět tvář, vpadlý bok a rány. Kolem leží nástroje umučení, mezi nimi trnová koruna a hřeby, z nichž jeden jako by šimral závoj.
Dvě další díla obstojí v porovnání. Cudnost Antonia Corradiniho je žena zahalená do průhledného závoje, s girlandou růží kolem pasu, věnovaná matce Raimonda di Sangro. Zklamání Francesca Queirola ukazuje muže, který se osvobozuje ze sítě, rovněž vytesané z mramoru.
Ostatní sochy, opřené o pilíře, jsou Ctnosti: alegorické postavy věnované ženám a mužům z rodu Sangro, které se vyplatí číst jednu po druhé s jejich symboly. Za hlavním oltářem je Snímání z kříže Francesca Celebrana, vysoký reliéf, který jako by chtěl vystoupit z rámu.
Nahoře na klenbě zaujme Sláva ráje Francesca Marii Russa svěžestí barev, připravených podle prince z pigmentů jeho vlastního vynálezu.
Dole, v kryptě, jsou anatomické stroje dvě kostry, muže a ženy, s celým oběhovým systémem zpodobeným v nejmenších detailech, postupem, který dosud nebyl zcela objasněn. Podle legendy měl princ vstříknout do jejich cév látku, která je zkovovala; nedávná studie hovoří o železném drátu, hedvábí a včelím vosku.
Princem byl Raimondo di Sangro, sedmý princ ze Sansevera, vynálezce, vědec a zednář. Od čtyřicátých let 18. století proměnil rodinnou kapli v chrám plný symbolů: věnoval na to velkou část jmění, zadlužil se, řídil práce a dokonce sám vyráběl materiály pro rám a barvy klenby.
Závoj Krista zrodil legendu: princova pověst alchymisty přiměla lidi věřit, že jde o skutečnou látku proměněnou v mramor. Pečlivý rozbor a dobové dopisy potvrzují, že je vytesán ze stejného bloku jako socha.
Krista měl vytvořit Corradini, který ale roku 1752 zemřel a zanechal jen terakotovou skicu. Princ se obrátil na Sanmartina, který začal od nuly s novým návrhem.
Labyrintová podlaha z bílého a černého mramoru, kterou princ chtěl symbolizovat těžkosti cesty k poznání, byla zničena při zřícení roku 1889 a nahrazena neapolskou pálenou hlínou; zbylo z ní jen pár zlomků.
Nenechte si ujít
• Zahalený Kristus.
• Cudnost.
• Zklamání.
• Anatomické stroje.
• Snímání z kříže.
Víte, že…?
• Podle legendy byl závoj skutečnou látkou, kterou alchymista proměnil v kámen: je však celý z mramoru, vytesaný ze stejného bloku.
• Říká se, že princ nechal sochaře oslepit, aby nezopakoval mistrovské dílo: je to pomluva, bez jakéhokoli důkazu.
• Princ nechal postavit obojživelný kočár s korkovými koňmi, aby mohl přejíždět Neapolský záliv.