Popis
Napoli Sotterranea je síť tunelů, chodeb, cisteren a akvaduktů vytesaných do tufu pod městem, zčásti stále přístupných. Jeden dobře známý vchod na prohlídky s průvodcem je na náměstí Piazza San Gaetano, v historickém centru Neapole.
Pod Neapolí je známo asi 900 000 metrů čtverečních dutin, z nichž jen dvě jsou přirozené. Každá budova z tufu má svou prázdnotu: díru, z níž byl kámen vytěžen, často přímo pod stavbou.
Z Piazza San Gaetano se sestupuje k řecko-římskému akvaduktu: chodby široké sotva jako člověk, se stopami hydraulické omítky na stěnách. Trasa se napojuje na vykopávky San Lorenzo Maggiore, o pár kroků dál.
Dalšími místy k návštěvě jsou Galleria Borbonica s přístupem z via Domenico Morelli, protiletecké kryty, například Sant'Anna di Palazzo v Chiaii, Crypta Neapolitana a Grotta di Seiano.
Řekové začali kopat lomy, aby získali bloky tufu na hradby a chrámy. Pak přišli Římané: za Augusta přivedli vodu z pramenů Serino, vzdálených 70 kilometrů, a vyhloubili štoly Cocceio a Seiano.
Studny a cisterny sloužily městu až do cholery v roce 1885. Za druhé světové války se lomy staly protileteckými kryty: graffiti a předměty, které tu zanechali ti, kdo sem sestupovali za zvuku sirén, tu stále jsou.
Z podzemí pochází i legenda o munaciellovi, skřítkovi uliček. Možná to byli pozzari, pracovníci studní, kteří se vynořovali v domech, aby kradli nebo si dvořili hospodyním.
Žlutý tuf je popel vychrlený Flegrejskými poli asi před 15 000 lety: snadno se opracovává jednoduchými nástroji, ale je dost pevný, aby udržel chodby bez podpěr. Proto se po staletí kopalo přímo pod domy.
Další vstupy vedou do Lapis Museum, do Santa Maria Maggiore alla Pietrasanta, k renesančnímu akvaduktu Palazzo Serra di Cassano, k helénistickým hypogeím mezi Sanità, Vergini a Foria a do Museo del sottosuolo na Piazza Cavour.
Mapování není dokončeno: speleologové neustále zkoumají chodby, které se objevují po zřícení a propadech, a objevují nové.
Pod Neapolí je známo asi 900 000 metrů čtverečních dutin, z nichž jen dvě jsou přirozené. Každá budova z tufu má svou prázdnotu: díru, z níž byl kámen vytěžen, často přímo pod stavbou.
Z Piazza San Gaetano se sestupuje k řecko-římskému akvaduktu: chodby široké sotva jako člověk, se stopami hydraulické omítky na stěnách. Trasa se napojuje na vykopávky San Lorenzo Maggiore, o pár kroků dál.
Dalšími místy k návštěvě jsou Galleria Borbonica s přístupem z via Domenico Morelli, protiletecké kryty, například Sant'Anna di Palazzo v Chiaii, Crypta Neapolitana a Grotta di Seiano.
Řekové začali kopat lomy, aby získali bloky tufu na hradby a chrámy. Pak přišli Římané: za Augusta přivedli vodu z pramenů Serino, vzdálených 70 kilometrů, a vyhloubili štoly Cocceio a Seiano.
Studny a cisterny sloužily městu až do cholery v roce 1885. Za druhé světové války se lomy staly protileteckými kryty: graffiti a předměty, které tu zanechali ti, kdo sem sestupovali za zvuku sirén, tu stále jsou.
Z podzemí pochází i legenda o munaciellovi, skřítkovi uliček. Možná to byli pozzari, pracovníci studní, kteří se vynořovali v domech, aby kradli nebo si dvořili hospodyním.
Žlutý tuf je popel vychrlený Flegrejskými poli asi před 15 000 lety: snadno se opracovává jednoduchými nástroji, ale je dost pevný, aby udržel chodby bez podpěr. Proto se po staletí kopalo přímo pod domy.
Další vstupy vedou do Lapis Museum, do Santa Maria Maggiore alla Pietrasanta, k renesančnímu akvaduktu Palazzo Serra di Cassano, k helénistickým hypogeím mezi Sanità, Vergini a Foria a do Museo del sottosuolo na Piazza Cavour.
Mapování není dokončeno: speleologové neustále zkoumají chodby, které se objevují po zřícení a propadech, a objevují nové.