Popis
Orto botanico di Napoli, zvaná též Real Orto botanico, je vědecká zahrada Univerzity Federica II. o rozloze asi 12 hektarů na via Foria v centru města. Roste v ní asi 9 000 druhů rostlin a téměř 25 000 exemplářů: velká zelená oáza kousek od Real Albergo dei Poveri.
Monumentální průčelí, dlouhé přes dvě stě metrů, je dílem Giuliana de Fazio a kolmá alej vede až k Zámku. Nejnižší část zahrady navrhl Gaspare Maria Paoletti.
Rostliny jsou uspořádány různými způsoby. Podle druhů: Pinophyta, kapradinový skleník s kapradinami, palmový skleník, citrusový sad. Podle prostředí: poušť se sukulenty, pláž, rašeliniště, středomořská makchie.
Tropický skleník vytváří mangrovový porost a je inspirován starým, již nepoužívaným vytápěným skleníkem. Je tu také prostor určený pro nevidomé, oblast biblických rostlin a chromosenzorická zahrada.
Mírný skleník Stufa temperata, neoklasicistní jako oranžerie z 18. století, chránil v zimě citrusy. Zámek, budova z 16. a 17. století, dnes ukrývá muzeum paleobotaniky a etnobotaniky.
Byla založena 28. prosince 1807 výnosem Josefa Bonaparta za francouzského desetiletí. Projekt však pocházel od Bourbonů: Ferdinand IV. ho schválil v roce 1776, ale revoluce roku 1799 ho zastavila.
Zahrada se otevřela v roce 1811 a její první ředitel, Michele Tenore, ji vedl do roku 1860: padesát let, během nichž počet pěstovaných druhů vzrostl na asi devět tisíc. Studovaly se zde rostliny užitečné pro zdraví, zemědělství a průmysl.
Zahrada pracovala i pro krále: podílela se na návrhu bourbonských královských sídel a šířila exotické rostliny aklimatizované ve sklenících. I zahrady Floridiany upravil její ředitel.
Za druhé světové války byla část zahrady přeměněna na fotbalové hřiště, na němž hrálo Napoli. Další záhony se staly válečnými zahrádkami a některé prostory využila armáda. Zemětřesení v roce 1980 ji těžce postihlo.
Monumentální průčelí, dlouhé přes dvě stě metrů, je dílem Giuliana de Fazio a kolmá alej vede až k Zámku. Nejnižší část zahrady navrhl Gaspare Maria Paoletti.
Rostliny jsou uspořádány různými způsoby. Podle druhů: Pinophyta, kapradinový skleník s kapradinami, palmový skleník, citrusový sad. Podle prostředí: poušť se sukulenty, pláž, rašeliniště, středomořská makchie.
Tropický skleník vytváří mangrovový porost a je inspirován starým, již nepoužívaným vytápěným skleníkem. Je tu také prostor určený pro nevidomé, oblast biblických rostlin a chromosenzorická zahrada.
Mírný skleník Stufa temperata, neoklasicistní jako oranžerie z 18. století, chránil v zimě citrusy. Zámek, budova z 16. a 17. století, dnes ukrývá muzeum paleobotaniky a etnobotaniky.
Byla založena 28. prosince 1807 výnosem Josefa Bonaparta za francouzského desetiletí. Projekt však pocházel od Bourbonů: Ferdinand IV. ho schválil v roce 1776, ale revoluce roku 1799 ho zastavila.
Zahrada se otevřela v roce 1811 a její první ředitel, Michele Tenore, ji vedl do roku 1860: padesát let, během nichž počet pěstovaných druhů vzrostl na asi devět tisíc. Studovaly se zde rostliny užitečné pro zdraví, zemědělství a průmysl.
Zahrada pracovala i pro krále: podílela se na návrhu bourbonských královských sídel a šířila exotické rostliny aklimatizované ve sklenících. I zahrady Floridiany upravil její ředitel.
Za druhé světové války byla část zahrady přeměněna na fotbalové hřiště, na němž hrálo Napoli. Další záhony se staly válečnými zahrádkami a některé prostory využila armáda. Zemětřesení v roce 1980 ji těžce postihlo.