Popis
Park Capodimonte, neboli Real Bosco, je velká zelená plíce Neapole: 124 hektarů lesů, alejí a zahrad na návrší kolem zámku, v němž sídlí muzeum Capodimonte, s výhledy na záliv a Vesuv.
Vznikl jako lovecká obora Bourbonů a dnes je veřejným parkem, kde se dá procházet ve stínu více než čtyř set druhů staletých stromů: dubů, cesmínových dubů, jilmů, lip a kaštanů, mezi starými královskými budovami, zahradami a vyhlídkami.
Před zámkem se rozkládá Spianato, zahrady s trávníky posetými palmami vysazovanými od konce 19. století. Vlastní les začíná u Porta di Mezzo s elegantní rokokovou kovanou bránou dokončenou v roce 1736.
Za bránou se otevírá eliptické prostranství, z něhož se vějířovitě rozbíhá pět velkých alejí. Prostřední vede mezi cesmínovými duby, které jsou ostříhány tak, že tvoří zelenou galerii. Podél alejí zbylo jen málo soch, třeba Obr, vytvořený z úlomků antického mramoru.
V lese vykukují budovy malého dvorského světa: Real Fabbrica della Porcellana, kostel San Gennaro, který nechal postavit Karel Bourbonský pro ty, kdo žili v parku, novogotická poustevna kapucínů a Casino della Regina.
Na konci prostřední aleje leží giardino Torre, starý sad s citrusy a ovocnými stromy; na obnovené zahrádce rostou rajčata San Marzano a neapolské papaccelle.
Všechno začalo vášní: lovem. Od roku 1735 bylo návrší oborou Karla Bourbonského, osazenou českými bažanty, zajíci, králíky a jeleny. Park v letech 1742 až 1743 navrhl Ferdinando Sanfelice spolu se zámkem, který se tehdy stavěl.
Pro Neapolitánce zůstal dlouho zakázaným místem. Po francouzském desetiletí ho Ferdinand I. otevíral lidu jen dvakrát do roka, o náboženských svátcích, aby se mohli dostat k poustevně.
V letech 1836 až 1837 přinesl botanik Friedrich Dehnhardt anglickou zahradu, vysadil vzácné a exotické stromy, například eukalypt, a uvolnil z vyhlídek pohled na Vesuv a záliv.
Vznikl jako lovecká obora Bourbonů a dnes je veřejným parkem, kde se dá procházet ve stínu více než čtyř set druhů staletých stromů: dubů, cesmínových dubů, jilmů, lip a kaštanů, mezi starými královskými budovami, zahradami a vyhlídkami.
Před zámkem se rozkládá Spianato, zahrady s trávníky posetými palmami vysazovanými od konce 19. století. Vlastní les začíná u Porta di Mezzo s elegantní rokokovou kovanou bránou dokončenou v roce 1736.
Za bránou se otevírá eliptické prostranství, z něhož se vějířovitě rozbíhá pět velkých alejí. Prostřední vede mezi cesmínovými duby, které jsou ostříhány tak, že tvoří zelenou galerii. Podél alejí zbylo jen málo soch, třeba Obr, vytvořený z úlomků antického mramoru.
V lese vykukují budovy malého dvorského světa: Real Fabbrica della Porcellana, kostel San Gennaro, který nechal postavit Karel Bourbonský pro ty, kdo žili v parku, novogotická poustevna kapucínů a Casino della Regina.
Na konci prostřední aleje leží giardino Torre, starý sad s citrusy a ovocnými stromy; na obnovené zahrádce rostou rajčata San Marzano a neapolské papaccelle.
Všechno začalo vášní: lovem. Od roku 1735 bylo návrší oborou Karla Bourbonského, osazenou českými bažanty, zajíci, králíky a jeleny. Park v letech 1742 až 1743 navrhl Ferdinando Sanfelice spolu se zámkem, který se tehdy stavěl.
Pro Neapolitánce zůstal dlouho zakázaným místem. Po francouzském desetiletí ho Ferdinand I. otevíral lidu jen dvakrát do roka, o náboženských svátcích, aby se mohli dostat k poustevně.
V letech 1836 až 1837 přinesl botanik Friedrich Dehnhardt anglickou zahradu, vysadil vzácné a exotické stromy, například eukalypt, a uvolnil z vyhlídek pohled na Vesuv a záliv.