Popis
Quadreria dei Girolamini je obrazárna komplexu Girolamini v historickém centru Neapole. Shromažďuje malby od počátku 16. do poloviny 18. století, vystavené v chronologickém pořadí v několika sálech v prvním patře kláštera.
Přichází se k ní přes pomerančový ambit, z něhož se stoupá do sálů obrazárny. Prohlídka sleduje staletí a srdcem sbírky je neapolské 17. století s převládajícím karavaggismem.
Mistrovským dílem Battistella Caracciola je Křest Krista. Jusepe de Ribera je autorem série apoštolů (svatý Petr, svatý Pavel, svatý Jakub), Svatého Ondřeje a Bičování Krista: to jsou absolutní skvosty sbírky.
Mezi nejstaršími obrazy je Klanění tří králů Andrey Sabatiniho da Salerno z roku 1513, jednoho z prvních malířů Jihu, kteří ukázali, že pochopili lekci Raffaela a Leonarda.
Emilskou školu zastupují dvě plátna Guida Reniho: Útěk do Egypta a Setkání Krista s Křtitelem. Je tu také Svatý Šebestián od Cavaliere d'Arpino a Klanění tří králů od Federica Zuccariho.
18. století je zastoupeno skicami Francesca Solimeny k freskám Mojžíše a Davida v kostele Girolamini. V devadesátých letech přibyly terakotová busta svatého Filipa a dvě Piety od Sanmartina.
První veřejná obrazárna Neapole vznikla díky krejčímu. V roce 1622 odkázal Domenico Lercaro, bohatý obchodník s látkami, Kongregaci oratoria veškerý svůj nábytek a umělecká díla.
Stanovil jednu podmínku: obrazy měly být vystaveny v tribuně kostela nebo v sakristii. Tak zůstaly až do nové instalace v roce 1961; sbírka se rozrostla o dar rodiny Milano z roku 1631.
Zemětřesení v Irpinii v roce 1980 ji zavřelo na patnáct let: poslední znovuotevření je z roku 1995. Dnes jsou obrazy v klášteře, v křídle, k němuž se jde přes ambit.
Přichází se k ní přes pomerančový ambit, z něhož se stoupá do sálů obrazárny. Prohlídka sleduje staletí a srdcem sbírky je neapolské 17. století s převládajícím karavaggismem.
Mistrovským dílem Battistella Caracciola je Křest Krista. Jusepe de Ribera je autorem série apoštolů (svatý Petr, svatý Pavel, svatý Jakub), Svatého Ondřeje a Bičování Krista: to jsou absolutní skvosty sbírky.
Mezi nejstaršími obrazy je Klanění tří králů Andrey Sabatiniho da Salerno z roku 1513, jednoho z prvních malířů Jihu, kteří ukázali, že pochopili lekci Raffaela a Leonarda.
Emilskou školu zastupují dvě plátna Guida Reniho: Útěk do Egypta a Setkání Krista s Křtitelem. Je tu také Svatý Šebestián od Cavaliere d'Arpino a Klanění tří králů od Federica Zuccariho.
18. století je zastoupeno skicami Francesca Solimeny k freskám Mojžíše a Davida v kostele Girolamini. V devadesátých letech přibyly terakotová busta svatého Filipa a dvě Piety od Sanmartina.
První veřejná obrazárna Neapole vznikla díky krejčímu. V roce 1622 odkázal Domenico Lercaro, bohatý obchodník s látkami, Kongregaci oratoria veškerý svůj nábytek a umělecká díla.
Stanovil jednu podmínku: obrazy měly být vystaveny v tribuně kostela nebo v sakristii. Tak zůstaly až do nové instalace v roce 1961; sbírka se rozrostla o dar rodiny Milano z roku 1631.
Zemětřesení v Irpinii v roce 1980 ji zavřelo na patnáct let: poslední znovuotevření je z roku 1995. Dnes jsou obrazy v klášteře, v křídle, k němuž se jde přes ambit.