Popis
Bazilika Santissima Annunziata Maggiore je kostel z osmnáctého století od Luigiho Vanvitelliho v historickém centru Neapole, ve čtvrti Pendino poblíž Forcelly. Je součástí velkého komplexu, který po staletí přijímal opuštěné děti města: vedle vchodu do kláštera je dodnes vidět zazděný otvor kola pro nalezence, kam matky zanechávaly novorozeňata.
Fasáda má mírně konkávní průběh a dvě nad sebou položené řady klasických sloupů. Vlevo se zvedá mohutná zvonice ze šestnáctého století, která zachovala téměř nedotčené původní podoby.
Vedle se otevírá patnáctistoletý vstupní oblouk do komplexu od Tommasa Malvita s Madonou Milosrdenství na archivoltě a dřevěnými vraty ze sedmnáctého století vykládanými symboly eucharistie nesenými ve vítězném průvodu dětmi.
V předsíni je nápis v latině a staré řečtině věnovaný Vespasianovi jako poděkování města za obnovu Gymnasia po erupci Vesuvu v roce 79.
Interiér má podobu latinského kříže s jednou lodí a šesti bočními kaplemi a je považován za jedno z nejkrásnějších Vanvitelliho děl: prostorný a vzdušný.
Ruku syna Carla je vidět v rozmístění 44 korintských sloupů, které připomíná Palatinskou kapli královského paláce v Casertě, a jemu se připisuje kupole na štíhlém tamburu, ve výšce 67 metrů.
V nikách stojí osm soch z bílého štuku představujících Ctnosti, dílo skupiny sochařů pod vedením Giuseppe Sanmartina.
Na pravé straně se otevírají prostory, které unikly požáru: Kaple Carafa s mramory a náhrobky ze šestnáctého století a Kaple pokladu s ostatky svatých přivezenými z Lesiny.
V kapli byly busty ze zlaceného bronzu odlity v osmnáctém století a nahrazeny kopiemi ze dřeva a štuku. Sakristie má fresky Belisaria Corenzia s příběhy ze Starého zákona.
Pod kupolí je succorpo, kruhový podzemní kostel postavený Vanvitellim, aby se mohla dál sloužit mše během prací, se šesti výklenky-oltáři, kam umístil sochy, které přežily požár. Je zde Madona s Dítětem od Domenica Gaginiho.
Real Casa dell'Annunziata, pod patronací bratrstva založeného roku 1318 a podporovaného králi a šlechtickými rody, zahrnovala nemocnici, klášter, útulek pro nalezence a konzervatoř pro chudé dívky.
V místnosti kola novicka, rotara, novorozence omyla, dala mu jméno a odnesla ho do kláštera po úzkém schodišti, «schodišti naděje».
Rodiče někdy zanechali půl mince nebo roztržený lístek a druhou polovinu si nechali, aby dítě poznali, v naději, že si ho v lepších časech vezmou zpět. Kolo bylo uzavřeno v roce 1875, ale děti se tu dál v noci zanechávaly na schodech. Klášter přijímal nalezence do roku 1970.
V roce 2021 bylo kolo restaurováno a je tu malé multimediální muzeum.
V roce 1757 těžce poškodil kostel ze šestnáctého století požár a práce byly svěřeny Vanvitellimu. Pokračoval syn Carlo. Za druhé světové války byla budova znovu poškozena.
Nenechte si ujít
• Kolo pro nalezence.
• Succorpo.
• Sochy Ctností.
• Kapli Carafa.
Víte, že…?
• V Kapli Carafa, v relikviáři ze sedmnáctého století, je kostra novorozené dívky nalezená mezi stavebním odpadem baziliky, vzpomínka na přijatých dětí.
• Bazilika stojí tam, kde bývalo Gymnasium a hipodrom Neapolis.
Fasáda má mírně konkávní průběh a dvě nad sebou položené řady klasických sloupů. Vlevo se zvedá mohutná zvonice ze šestnáctého století, která zachovala téměř nedotčené původní podoby.
Vedle se otevírá patnáctistoletý vstupní oblouk do komplexu od Tommasa Malvita s Madonou Milosrdenství na archivoltě a dřevěnými vraty ze sedmnáctého století vykládanými symboly eucharistie nesenými ve vítězném průvodu dětmi.
V předsíni je nápis v latině a staré řečtině věnovaný Vespasianovi jako poděkování města za obnovu Gymnasia po erupci Vesuvu v roce 79.
Interiér má podobu latinského kříže s jednou lodí a šesti bočními kaplemi a je považován za jedno z nejkrásnějších Vanvitelliho děl: prostorný a vzdušný.
Ruku syna Carla je vidět v rozmístění 44 korintských sloupů, které připomíná Palatinskou kapli královského paláce v Casertě, a jemu se připisuje kupole na štíhlém tamburu, ve výšce 67 metrů.
V nikách stojí osm soch z bílého štuku představujících Ctnosti, dílo skupiny sochařů pod vedením Giuseppe Sanmartina.
Na pravé straně se otevírají prostory, které unikly požáru: Kaple Carafa s mramory a náhrobky ze šestnáctého století a Kaple pokladu s ostatky svatých přivezenými z Lesiny.
V kapli byly busty ze zlaceného bronzu odlity v osmnáctém století a nahrazeny kopiemi ze dřeva a štuku. Sakristie má fresky Belisaria Corenzia s příběhy ze Starého zákona.
Pod kupolí je succorpo, kruhový podzemní kostel postavený Vanvitellim, aby se mohla dál sloužit mše během prací, se šesti výklenky-oltáři, kam umístil sochy, které přežily požár. Je zde Madona s Dítětem od Domenica Gaginiho.
Real Casa dell'Annunziata, pod patronací bratrstva založeného roku 1318 a podporovaného králi a šlechtickými rody, zahrnovala nemocnici, klášter, útulek pro nalezence a konzervatoř pro chudé dívky.
V místnosti kola novicka, rotara, novorozence omyla, dala mu jméno a odnesla ho do kláštera po úzkém schodišti, «schodišti naděje».
Rodiče někdy zanechali půl mince nebo roztržený lístek a druhou polovinu si nechali, aby dítě poznali, v naději, že si ho v lepších časech vezmou zpět. Kolo bylo uzavřeno v roce 1875, ale děti se tu dál v noci zanechávaly na schodech. Klášter přijímal nalezence do roku 1970.
V roce 2021 bylo kolo restaurováno a je tu malé multimediální muzeum.
V roce 1757 těžce poškodil kostel ze šestnáctého století požár a práce byly svěřeny Vanvitellimu. Pokračoval syn Carlo. Za druhé světové války byla budova znovu poškozena.
Nenechte si ujít
• Kolo pro nalezence.
• Succorpo.
• Sochy Ctností.
• Kapli Carafa.
Víte, že…?
• V Kapli Carafa, v relikviáři ze sedmnáctého století, je kostra novorozené dívky nalezená mezi stavebním odpadem baziliky, vzpomínka na přijatých dětí.
• Bazilika stojí tam, kde bývalo Gymnasium a hipodrom Neapolis.