Popis
Bazilika svatého Františka z Pauly uzavírá náměstí Piazza del Plebiscito v Neapoli jako velké objetí sloupů, naproti Královskému paláci. Je jedním z hlavních příkladů neoklasicistní architektury v Itálii, s kupolí připomínající tu z Pantheonu.
Zvenčí zaujme pronaos se šesti iónskými sloupy z carrarského mramoru, kterému předchází schodiště. Po stranách se rozkládá půlkruhová kolonáda náměstí se dvěma jezdeckými sochami Karla III. a Ferdinanda I., první Canovovou prací.
Uvnitř je kostel velká rotunda o průměru čtyřiatřicet metrů. Podlaha z barevných mramorů tvoří geometrické vzory a pod kupolí vysokou třiapadesát metrů stojí v kruhu čtyřiatřicet sloupů vysokých jedenáct metrů, s bourbonskými liliemi na hlavicích.
V apsidě vyniká hlavní oltář, který v roce 1751 navrhl Ferdinando Fuga: porfyr, lapis lazuli a achát. Vznikl pro jiný kostel, a zde slouží jako scéna, se dvěma sloupy z egyptské brekcie po stranách, používanými jako svícny.
Příběh začíná u francouzského generála. V roce 1809 nechal Joachim Murat zbourat kláštery a zahrady, aby vzniklo Velké fórum: sloupořadí s kruhovým sálem uprostřed pro lidová shromáždění. Pak byl Murat vyhnán a práce se zastavily.
Po návratu na trůn připsal Ferdinand I. zásluhu svatému Františku z Pauly a slíbil právě na tomto místě kostel. Soutěž vyhrál Pietro Bianchi, s podmínkou krále: kupole nesměla přesáhnout Královský palác. První kámen byl položen v roce 1816, kostel byl dokončen v roce 1846.
Pod bazilikou se rozkládá hypogeum o rozloze přes tisíc metrů čtverečních, zbavené sutin při obnově v roce 2018. Má stejné rozměry jako kostel: možná mělo pojmout hrobky Bourbonů, ale nic z toho nebylo.
Byl to také první neapolský kostel s obráceným oltářem, což je výsada udělená papežem Řehořem XVI. Z horních tribun uvnitř bubnu sledovala královská rodina mši.
Zvenčí zaujme pronaos se šesti iónskými sloupy z carrarského mramoru, kterému předchází schodiště. Po stranách se rozkládá půlkruhová kolonáda náměstí se dvěma jezdeckými sochami Karla III. a Ferdinanda I., první Canovovou prací.
Uvnitř je kostel velká rotunda o průměru čtyřiatřicet metrů. Podlaha z barevných mramorů tvoří geometrické vzory a pod kupolí vysokou třiapadesát metrů stojí v kruhu čtyřiatřicet sloupů vysokých jedenáct metrů, s bourbonskými liliemi na hlavicích.
V apsidě vyniká hlavní oltář, který v roce 1751 navrhl Ferdinando Fuga: porfyr, lapis lazuli a achát. Vznikl pro jiný kostel, a zde slouží jako scéna, se dvěma sloupy z egyptské brekcie po stranách, používanými jako svícny.
Příběh začíná u francouzského generála. V roce 1809 nechal Joachim Murat zbourat kláštery a zahrady, aby vzniklo Velké fórum: sloupořadí s kruhovým sálem uprostřed pro lidová shromáždění. Pak byl Murat vyhnán a práce se zastavily.
Po návratu na trůn připsal Ferdinand I. zásluhu svatému Františku z Pauly a slíbil právě na tomto místě kostel. Soutěž vyhrál Pietro Bianchi, s podmínkou krále: kupole nesměla přesáhnout Královský palác. První kámen byl položen v roce 1816, kostel byl dokončen v roce 1846.
Pod bazilikou se rozkládá hypogeum o rozloze přes tisíc metrů čtverečních, zbavené sutin při obnově v roce 2018. Má stejné rozměry jako kostel: možná mělo pojmout hrobky Bourbonů, ale nic z toho nebylo.
Byl to také první neapolský kostel s obráceným oltářem, což je výsada udělená papežem Řehořem XVI. Z horních tribun uvnitř bubnu sledovala královská rodina mši.