Popis
Náměstí Piazza del Plebiscito je velké náměstí Neapole, na konci ulice via Toledo, mezi nábřežím a historickým centrem. S asi 25 000 metry čtverečními je jedním z největších ve městě i v Itálii, proto se tu konají koncerty a velké akce.
Jeho podoba připomíná divadelní scénu. Na jedné straně bazilika San Francesco di Paola s půlkruhovou kolonádou, na druhé dlouhé průčelí Královského paláce. Po stranách stojí dva podobné paláce, dvojčata, dnes Prefektura a Palazzo Salerno.
Před kolonádou stojí dvě jezdecké sochy, Karla Bourbonského a jeho syna Ferdinanda I., objednané u Canovy. Uprostřed zůstává velký prázdný prostor, ideální pro koncerty a slavnosti.
Náměstí nevzniklo takové, jaké je. Bylo to Largo di Palazzo, prostor před rezidencí místokrálů, a po staletí bylo zdobeno dočasnými dekoracemi: fontánou o třech obloucích a dokonce kolosální bustou Jupitera nalezenou v Kúmách, zvanou Obr z paláce.
Na počátku 19. století nechal Joachim Murat zbořit okolní kláštery a prostor ztrojnásobil, z 9 000 na více než 23 000 metrů čtverečních, pro Forum Joachimovo věnované slávě Napoleonovců. Nechal postavit oba paláce, dvojčata, ale zbytek už dokončit nestihl.
Po návratu na trůn Bourbonové plány změnili: místo pomníku Muratovi chtěl král Ferdinand kostel svatého Františka z Pauly, jemuž slíbil, že mu pomůže získat zpět korunu.
Náměstí bylo slavnostně otevřeno roku 1846. Dnešní název připomíná plebiscit z 21. října 1860, který přivedl Království obojí Sicílie do Italského království.
Od roku 1963 bylo třicet let parkovištěm, s auty, autobusy a dokonce staveništěm. V roce 1994, na summit G7, bylo vydlážděno čedičovými kostkami a uzavřeno dopravě. Od té doby je jevištěm velkých událostí, od koncertů po ceremonie.
Od roku 1995 do roku 2009 byla o Vánocích uprostřed náměstí instalována díla současného umění umělců jako Mimmo Paladino, Richard Serra a Rebecca Horn.
Jeho podoba připomíná divadelní scénu. Na jedné straně bazilika San Francesco di Paola s půlkruhovou kolonádou, na druhé dlouhé průčelí Královského paláce. Po stranách stojí dva podobné paláce, dvojčata, dnes Prefektura a Palazzo Salerno.
Před kolonádou stojí dvě jezdecké sochy, Karla Bourbonského a jeho syna Ferdinanda I., objednané u Canovy. Uprostřed zůstává velký prázdný prostor, ideální pro koncerty a slavnosti.
Náměstí nevzniklo takové, jaké je. Bylo to Largo di Palazzo, prostor před rezidencí místokrálů, a po staletí bylo zdobeno dočasnými dekoracemi: fontánou o třech obloucích a dokonce kolosální bustou Jupitera nalezenou v Kúmách, zvanou Obr z paláce.
Na počátku 19. století nechal Joachim Murat zbořit okolní kláštery a prostor ztrojnásobil, z 9 000 na více než 23 000 metrů čtverečních, pro Forum Joachimovo věnované slávě Napoleonovců. Nechal postavit oba paláce, dvojčata, ale zbytek už dokončit nestihl.
Po návratu na trůn Bourbonové plány změnili: místo pomníku Muratovi chtěl král Ferdinand kostel svatého Františka z Pauly, jemuž slíbil, že mu pomůže získat zpět korunu.
Náměstí bylo slavnostně otevřeno roku 1846. Dnešní název připomíná plebiscit z 21. října 1860, který přivedl Království obojí Sicílie do Italského království.
Od roku 1963 bylo třicet let parkovištěm, s auty, autobusy a dokonce staveništěm. V roce 1994, na summit G7, bylo vydlážděno čedičovými kostkami a uzavřeno dopravě. Od té doby je jevištěm velkých událostí, od koncertů po ceremonie.
Od roku 1995 do roku 2009 byla o Vánocích uprostřed náměstí instalována díla současného umění umělců jako Mimmo Paladino, Richard Serra a Rebecca Horn.