Popis
Kostel Santi Marcellino a Festo je kostel v Neapoli, který se nachází v historickém centru, v Largo San Marcellino.
Budova je součástí konvenčního komplexu, který se skládá ze dvou ženských klášterů bazilianského století sedmého století věnovanému svatým Marcellino, Pietro, Festo a Desiderio.
Historie kláštera a církve sahá až do raného středověku: původně byla věnována Marcellino a Pietro. Založení sousedního kláštera věnovanému kultu Festo a Desiderio od Stefana II, Bishopa a vévody z Neapole sahá až do 8. století.
V devátém století byl klášter Saints Marcellino a Pietro zrekonstruován vdovou vévody Antimo v Neapoli.
V roce 1565 byl klášter Saints Festo a Desiderio potlačen, protože neudělal a jeptišky konventu byly sloučeny s nouzech San Marcellino. Jen o dva roky později byla struktura přestavěna projektem Giovanniho Vincenzo Della Monica a díla trvala asi třicet let (1567-1595).
Místo toho na začátku následujícího století se obnova církve datuje pod návrhem architektů Pietro D'Apuzzo a Giovan Giacomo di Conforto;Chrám byl proto zdoben významnými sochařskými a obrazovými díly prováděnými nejznámějšími umělci města.
V roce 1707 byla na fasádě kostela provedena obnova, zatímco v polovině století byl celý komplex obnoven na projektu Mario Gioffredo a Luigi Vanvitelli;Následně byl první vyloučen, zatímco druhý ukončil renovaci konstrukcí oratoře Scala Santa v roce 1772.
V roce 1808 byl klášter potlačen a o století později byl předurčen hostit některé univerzitní prostory, zatímco v roce 1932 byl v roce 1932 předurčen hostit některé univerzitní prostory, zatímco v roce 1932 Paleontologické muzeum bylo zde institutem.
Dnes se církev, deconsescredated, používá hlavně pro kulturní konference, a proto není snadno navštívena. Přístup ke stejnému je možný od sousedního kláštera, který mimo jiné sídlí některé prostory University of Neapol Federico II.
Interiér kostela je jistě mezi nejkrásnějšími ve městě;Představuje se neporušené kouzlo, které především od nádherných mramorů a dřevěných dekorací po řezby. Hlavní dekorace, zcela v polychromových kuličkách, sahá až do osmnáctého století a byla navržena Luigi Vanvitelli a hrála kuličky Antonio di Lucca a Domenico Tucci mezi 1759 a 1767;Inlaid dřevěné žárlivosti byly vyrobeny v letech 1761 až 1765 Giuseppe D'Ambrosio;Stejného architekta jsou dvě kaple v transeptu.
V interiéru jsou také práce Giuseppe Simonelliho, Belisario Corenzio (Dome a Archi Delle Cappelle) a Massimo Stanzione (strop).
Hlavní oltář je také cenný, vyrobený v roce 1666 Dionisio Lazzari a zdobený sochami Lorenza Vaccaro;Lazzari také působil v kapli kostela s osmnáctým stolním oltářem navrženým Mario Gioffredem a hrál Antonio di Lucca.
Nakonec v sakristii jsou dřevěné řezby 20. století.
Oba kláštery, které jsou umístěny na různých akcích od sebe, jsou artikulovány v komplexu, kde dnes sídlí jednu z kanceláří univerzity Federico II: Prvním klášterem s Piperno Arches je dílo Giovanni Vincenzo della Monica (1567 - - 1567 - - 1567 - 1567 - 1567 - 1567 - 1567 - 1567 - 1567 - 1567 - 1567 - 1567 - 1567 - 1567 - 1567 - 1567 - 1567 - 1567 - 1567 - 1567 - 1567 - 1567 - 1567 - 1595) a otevírá se na skutečně sugestivním panoramatu, zatímco druhý představuje oratoř Scala Santa, Luigi Vanvitelli (1772).
The Chapter Room, dlážděná v Majolice Giuseppe Massa (1750), je nyní sídlem paleontologického muzea.
,,,,,, italský turistický klub. Neapol a Campania, Touring Editore, Milán 1998.