Popis
Kostel Santa Maria Donnaregina Nuova je barokní kostel, který klarisky postavily v sedmnáctém století před gotickou Donnareginou Vecchiou, na largo Donnaregina, v historickém centru Neapole. Od roku 2007 sídlí v něm Diecézní muzeum: uvnitř loď ze zlacených štuků a dvě obrovská plátna Luky Giordana.
Interiér je jednolodní, bez transeptu, se šesti hlubokými kaplemi zdobenými barokními mramory, po třech na každé straně. Klenba je ozdobena zlacenými štuky typickými pro neapolské baroko a v roce 1654 ji freskami vyzdobil Francesco Maria De Benedictis s Korunováním Panny Marie, Nanebevzetím a Svatým Františkem ve slávě. Apoštolové hledí na prázdný hrob Madony.
Hlavní oltář ze sicilské brekcie a verde antico pochází z let 1701–1702 podle návrhu Francesca Solimeny. Po stranách visí dvě velká plátna Luky Giordana, Svatba v Káni a Rozmnožení chlebů a ryb, čtyři metry na osm, podepsaná a datovaná 1705 a považovaná za poslední díla neapolského malíře.
Za oltářem je velký mramorový rám z roku 1636 s polyptychem ze čtrnáctého století ze starého kostela: Smrt, Nanebevzetí a Korunování Panny Marie se svatými po stranách. V kaplích jsou plátna ze sedmnáctého a osmnáctého století, mimo jiné od Charlese Mellina, Fasana a samotného Solimeny.
V patře, kdysi vyhrazeném jeptiškám, je chór jeptišek. Klenba se Životem svatého Františka a velká scéna nad dveřmi, Zázrak růží (osm metrů na téměř deset), byly namalovány roku 1684 mladým Solimenou a jsou jeho první velkou freskou.
Chór laických sester, nad vnitřní stěnou průčelí, uchovává fragmenty fresek Luky Giordana z doby kolem roku 1687 s Jael zabíjející Siseru, Svatou Markétou a drakem, Králem Davidem. Byl upraven jako galerie pro koncerty, které se v kostele konají.
Diecézní muzeum pokračuje v sakristii a v sále komunikanta, za apsidou, kde jsou vystaveny obrazy neapolské školy z uzavřených nebo zrušených kostelů. Odtud se dostanete i do Donnaregina Vecchia.
Příběh začíná královnou: Vecchia vznikla ve čtrnáctém století díky darům Marie Uherské, neapolské královny. Na počátku sedmnáctého století chtěly klarisky další, novou, přímo naproti, zahájenou roku 1617 Giovanem Giacomem di Conforto a vysvěcenou roku 1669. Oba kostely byly vzájemně propojeny apsidami.
V letech 1928 až 1934 restaurátor Gino Chierici, aby znovu postavil gotickou apsidu Vecchie, zkrátil chór Nuovy o šest metrů a oba kostely zůstaly oddělené. Klášter byl zrušen roku 1861, když rozšíření via Duomo v rámci Risanamento Neapole vyžadovalo zbourání části komplexu.
Nenechte si ujít
• Plátna Luky Giordana.
• Klenbu ze zlacených štuků.
• Chór jeptišek s freskami od Solimeny.
• Sakristii a sál komunikanta.
Víte, že…?
• V roce 1681 se uvažovalo o zvonici, ale augustiniánky z nedalekého San Giuseppe dei Ruffi se postavily proti a projekt byl opuštěn.
• Čtrnáctistoletý hrob královny Marie Uherské byl několikrát přenesen mezi oběma kostely, než se vrátil do Vecchie.
Interiér je jednolodní, bez transeptu, se šesti hlubokými kaplemi zdobenými barokními mramory, po třech na každé straně. Klenba je ozdobena zlacenými štuky typickými pro neapolské baroko a v roce 1654 ji freskami vyzdobil Francesco Maria De Benedictis s Korunováním Panny Marie, Nanebevzetím a Svatým Františkem ve slávě. Apoštolové hledí na prázdný hrob Madony.
Hlavní oltář ze sicilské brekcie a verde antico pochází z let 1701–1702 podle návrhu Francesca Solimeny. Po stranách visí dvě velká plátna Luky Giordana, Svatba v Káni a Rozmnožení chlebů a ryb, čtyři metry na osm, podepsaná a datovaná 1705 a považovaná za poslední díla neapolského malíře.
Za oltářem je velký mramorový rám z roku 1636 s polyptychem ze čtrnáctého století ze starého kostela: Smrt, Nanebevzetí a Korunování Panny Marie se svatými po stranách. V kaplích jsou plátna ze sedmnáctého a osmnáctého století, mimo jiné od Charlese Mellina, Fasana a samotného Solimeny.
V patře, kdysi vyhrazeném jeptiškám, je chór jeptišek. Klenba se Životem svatého Františka a velká scéna nad dveřmi, Zázrak růží (osm metrů na téměř deset), byly namalovány roku 1684 mladým Solimenou a jsou jeho první velkou freskou.
Chór laických sester, nad vnitřní stěnou průčelí, uchovává fragmenty fresek Luky Giordana z doby kolem roku 1687 s Jael zabíjející Siseru, Svatou Markétou a drakem, Králem Davidem. Byl upraven jako galerie pro koncerty, které se v kostele konají.
Diecézní muzeum pokračuje v sakristii a v sále komunikanta, za apsidou, kde jsou vystaveny obrazy neapolské školy z uzavřených nebo zrušených kostelů. Odtud se dostanete i do Donnaregina Vecchia.
Příběh začíná královnou: Vecchia vznikla ve čtrnáctém století díky darům Marie Uherské, neapolské královny. Na počátku sedmnáctého století chtěly klarisky další, novou, přímo naproti, zahájenou roku 1617 Giovanem Giacomem di Conforto a vysvěcenou roku 1669. Oba kostely byly vzájemně propojeny apsidami.
V letech 1928 až 1934 restaurátor Gino Chierici, aby znovu postavil gotickou apsidu Vecchie, zkrátil chór Nuovy o šest metrů a oba kostely zůstaly oddělené. Klášter byl zrušen roku 1861, když rozšíření via Duomo v rámci Risanamento Neapole vyžadovalo zbourání části komplexu.
Nenechte si ujít
• Plátna Luky Giordana.
• Klenbu ze zlacených štuků.
• Chór jeptišek s freskami od Solimeny.
• Sakristii a sál komunikanta.
Víte, že…?
• V roce 1681 se uvažovalo o zvonici, ale augustiniánky z nedalekého San Giuseppe dei Ruffi se postavily proti a projekt byl opuštěn.
• Čtrnáctistoletý hrob královny Marie Uherské byl několikrát přenesen mezi oběma kostely, než se vrátil do Vecchie.