Popis
Piazza Trieste e Trento je jedním z uzlů centra Neapole: sbíhají se tu via Toledo, via Chiaia a via San Carlo a je hlavním vstupem na Piazza del Plebiscito. Je to Neapol v kostce na jeden pohled.
Kolem náměstí stojí Teatro San Carlo, Královský palác, palác kardinála Zapaty, palác D'Alessandro di Pescolanciano a kostel San Ferdinando ze 17. století, po němž náměstí dostalo první jméno.
Uprostřed je kašna Artyčok, kterou nechal v roce 1956 zřídit starosta Achille Lauro. Památkáři zamítli starou kašnu, a on městu daroval novou. Podle tvaru ji Neapolitánci hned tak pojmenovali.
Na západní straně, v budově prefektury, je slavná Caffè Gambrinus s výzdobou umělců činných mezi 19. a 20. stoletím. Mezi významnými hosty byli D'Annunzio a Marinetti.
V paláci Zapata, na čísle 48, sídlí Museo Giuseppe Caravita Principe di Sirignano, věnované neapolským umělcům 19. a 20. století.
Lauro byl také prezidentem klubu SSC Neapol: kašna je spjata s týmem a při oslavách vítězství ji fanoušci nezřídka dobývali.
Do roku 1843 stál tam, kde je dnes velký prostor mezi divadlem a královským palácem, Místokrálovský palác, postavený v roce 1540 z vůle dona Pedra de Toledo.
Kostel San Ferdinando je součástí téhož bloku jako Galleria Umberto I. Pro ty, kdo přicházejí z via Toledo, je náměstí průchodem na mnohem slavnější Piazza del Plebiscito a ke Královskému paláci.
V roce 1876 odtud vyjela tramvaj Neapol–Portici–Torre del Greco: zpočátku byly vozy omnibusy, kterým se vyměňovala kola, aby mohly pokračovat po kolejích.
Dnešní název přišel v roce 1919 na oslavu vítězství v první světové válce.
Kolem náměstí stojí Teatro San Carlo, Královský palác, palác kardinála Zapaty, palác D'Alessandro di Pescolanciano a kostel San Ferdinando ze 17. století, po němž náměstí dostalo první jméno.
Uprostřed je kašna Artyčok, kterou nechal v roce 1956 zřídit starosta Achille Lauro. Památkáři zamítli starou kašnu, a on městu daroval novou. Podle tvaru ji Neapolitánci hned tak pojmenovali.
Na západní straně, v budově prefektury, je slavná Caffè Gambrinus s výzdobou umělců činných mezi 19. a 20. stoletím. Mezi významnými hosty byli D'Annunzio a Marinetti.
V paláci Zapata, na čísle 48, sídlí Museo Giuseppe Caravita Principe di Sirignano, věnované neapolským umělcům 19. a 20. století.
Lauro byl také prezidentem klubu SSC Neapol: kašna je spjata s týmem a při oslavách vítězství ji fanoušci nezřídka dobývali.
Do roku 1843 stál tam, kde je dnes velký prostor mezi divadlem a královským palácem, Místokrálovský palác, postavený v roce 1540 z vůle dona Pedra de Toledo.
Kostel San Ferdinando je součástí téhož bloku jako Galleria Umberto I. Pro ty, kdo přicházejí z via Toledo, je náměstí průchodem na mnohem slavnější Piazza del Plebiscito a ke Královskému paláci.
V roce 1876 odtud vyjela tramvaj Neapol–Portici–Torre del Greco: zpočátku byly vozy omnibusy, kterým se vyměňovala kola, aby mohly pokračovat po kolejích.
Dnešní název přišel v roce 1919 na oslavu vítězství v první světové válce.